Ve svých 15 letech se provdala za Craiga Folbiga. Život mladé dvojice však poznamenala série tragických událostí, která nakonec vedla k jejímu zatčení a odsouzení.
Obvinění z vraždy a roky ve vězení
Mezi lety 1989 a 1999 zemřely všechny čtyři děti Kathleen a Craiga – Caleb, Patrick, Sarah a Laura. Byly ve věku od 19 dní do 19 měsíců. Vyšetřovatelé usoudili, že děti nezemřely přirozenou smrtí, a Kathleen byla obviněna z jejich vraždy. Klíčovým důkazem proti ní se stal její osobní deník, kde popsala své pocity viny a smutku ze smrti svých dětí. Tyto zápisky policii předal její manžel, který věřil, že je Kathleen vinna.
V roce 2003 byla odsouzena k 40 letům vězení s možností podmínečného propuštění po 30 letech. I přesto, že chyběly přímé důkazy, byla prohlášena za vražedkyni svých dětí.
Průlom ve vědeckém vyšetřování
Vědci se začali případem zabývat znovu v roce 2019. Výsledky genetických analýz naznačily, že děti mohly zemřít přirozenou smrtí. Ukázalo se, že dvě dcery, Sarah a Laura, nesly vzácnou genetickou mutaci CALM2 G114R, která způsobuje náhlou srdeční smrt. U synů Caleba a Patricka byla zjištěna jiná genetická mutace spojená s epilepsií.
Na základě těchto zjištění podepsalo v roce 2021 devadesát australských vědců petici za Kathleenino propuštění. 5. června 2023 byla Kathleen guvernérkou Nového Jižního Walesu Margaret Beasleyovou omilostněna a propuštěna na svobodu.
Návrat na svobodu a boj s minulostí
Po svém propuštění Kathleen prohlásila: „Posledních 20 let jsem byla ve vězení. Vždy budu myslet na své děti a smutnit za nimi. Děkuji všem, kteří se zasadili o moji svobodu.“ Přesto, že by mohla za roky neprávem strávené ve vězení žádat o milionové odškodné, tvrdí, že chce hlavně klid a soukromí.
Kathleenina právnička označila její případ za jednu z největších chyb australské justice. „Je nemožné pochopit nespravedlnost, která byla Kathleen způsobena, bolest ze ztráty jejích dětí a dvě dekády ve vězení s maximální ostrahou,“ uvedla právnička.
Kde se stala chyba?
V původním procesu se soud zaměřil na nepřímé důkazy – především na deníkové záznamy Kathleen, které vyšetřovatelé interpretovali jako přiznání. Nová analýza však ukázala, že šlo o projev jejího zármutku, nikoli o usvědčující důkaz. Experti dále uvedli, že je velmi nepravděpodobné, aby Kathleen dokázala všechny čtyři děti udusit, aniž by po sobě zanechala fyzické stopy.
Případ Kathleen Folbig je varováním před unáhlenými závěry soudů a důkazem, jak významnou roli hraje moderní věda ve spravedlnosti.
Co si o tomto případu myslíte vy? Napište nám svůj názor do komentářů a podělte se o příběh s přáteli!
