Lhala kvůli šanci stát se matkou
Maria celý život toužila po vlastních dětech, ale osud jí dlouho nebyl nakloněn. Když už byla v důchodu, rozhodla se, že nehodlá svůj sen pohřbít jen kvůli věku. Aby mohla podstoupit umělé oplodnění na klinice v Kalifornii, musela však lékařům zalhat. Tvrdila, že je jí 55 let – ve skutečnosti měla už 66 let.
Kvůli celému zákroku dokonce prodala svůj dům, aby měla dostatek prostředků na nákladnou léčbu IVF. „Okolnosti mě postavily mezi kladivo a kovadlinu. Možná jsem neměla dělat věci tak, jak jsem je udělala, ale bylo to jediné, jak dosáhnout svého snu," přiznala později.
Rodina ji nepochopila
Když své těhotenství oznámila rodině, její příbuzní byli v šoku. Mnozí ji označili za sobeckou a vyčítali jí, že svým rozhodnutím riskuje nejen své zdraví, ale i budoucnost nenarozených dětí. „Nějakou dobu jsem těhotenství tajila. Když jsem jim to řekla, mysleli si, že si dělám legraci," svěřila se.
Zázrak jménem Christian a Pau
V roce 2006 porodila Maria zdravá dvojčata – syny Christiana a Paua. Stala se tak ve věku 66 let a 358 dní nejstarší matkou na světě, čímž si vysloužila místo v Guinessově knize rekordů.
Na první pohled vypadalo, že se její sen naplnil. Mateřství si však příliš dlouho neužila. Jen půl roku po porodu jí lékaři diagnostikovali rakovinu vaječníků. Nemoc postupovala rychle. „Jsou na to ještě moc malí, zatím jim nic neříkám," svěřila se tehdy, když se snažila chránit své děti před krutou pravdou.
Rodina nakonec děti přijala
Po smrti Marie v roce 2009, kdy chlapcům byly pouhé dva roky, převzala výchovu její rodina. Přestože s jejím rozhodnutím nesouhlasili, nakonec oba chlapce milovali. „Myslím, že to udělala příliš pozdě… ale teď jsou tady. Milujeme tyhle krásné chlapce," uvedl její bratr Ricardo.
Dnes jsou Christian a Pau podle svědectví blízkých zdraví a šťastní. Žijí v péči širší rodiny, která se snaží dát jim stabilní a láskyplné zázemí, které jim jejich maminka už nemohla nabídnout.
Její odkaz rozděluje veřejnost
Maria Carmen až do posledních chvil svého života věřila, že měla právo rozhodnout o svém mateřství i přes pokročilý věk. „Když jsem byla mladá, neměla jsem možnost mít děti. Teď jsem si tu šanci vytvořila sama. A nelituji toho," prohlásila v jednom z posledních rozhovorů.
Zatímco někteří Marii obdivovali za její odvahu, jiní ji kritizovali za sobectví a nezodpovědnost. Přesto její příběh zůstává hluboce dojemným připomenutím toho, jak silná může být mateřská touha – i za cenu osobních obětí.
Zůstává otázka: existuje vůbec „ideální“ věk na mateřství?
Příběh Marie Carmen del Busada stále rozděluje veřejnost a otevírá diskuzi o hranicích moderní medicíny i o tom, kdo má právo rozhodovat o rodičovství. Faktem však zůstává, že její láska k synům byla bezpodmínečná – byť bohužel krátká.
