Zenobia se s mužem seznámila před několika lety a rozhodla se k němu přestěhovat. Opustila svůj předchozí život, prodala svůj majetek a vše vsadila na společnou budoucnost v novém bytě. Sama popisuje, že do společného bydlení vložila veškeré prostředky, které měla k dispozici.
V rozhovoru pro regionální noviny z Lublinu popsala, že po smrti partnera zůstala doslova bez střechy nad hlavou. Nemá žádnou jinou nemovitost, kam by se mohla vrátit, a byt, ve kterém žila poslední roky, je nyní podle její verze pro ni nedostupný kvůli rodině zesnulého.
„Nemám kam jít.“ V bytě zůstaly peníze i léky
Paní Zenobia líčí, že v bytě zůstalo prakticky vše, co má – nejen osobní věci, ale také finanční prostředky a především léky, na nichž je jako seniorka závislá. Její slova jsou plná zoufalství a beznaděje.
„Nemám kam jít. V bytě je oblečení, peníze a léky. Prodala jsem stroje a budovy a investovala peníze do tohoto bytu. Měla jsem tady zůstat až do smrti.“
Podle jejího vyprávění došlo k dramatickému zvratu začátkem prosince, kdy se jí přitížilo. Necítila se dobře, a proto ji její dcera pozvala k sobě domů, aby se zotavila. Pobyt u dcery měl být dočasný, jen na dobu rekonvalescence. Zenobia však netušila, že se do bytu, kde žila řadu let se svým partnerem, už možná nikdy nevrátí.
Osudný 17. prosinec: zamčené dveře a pláč na schodišti
Dne 17. prosince se 72letá žena podle svých slov rozhodla vrátit do bytu, kde strávila podstatnou část posledních let po boku pana Wiesława. Očekávala, že se prostě vrátí domů, vezme si své věci a bude pokračovat v běžném životě. Místo toho ji ale čekal šok.
Když se pokusila otevřít dveře, zjistila, že jsou zamčené a že se dovnitř nedostane. Klíče, které dříve používala, jí zjevně k ničemu nebyly – byt byl pro ni najednou nedostupný. Podle jejích slov věděla, že se uvnitř nachází její partner, ale přístup do bytu neměla.
Bez možnosti vstoupit dovnitř si sedla na schodiště před dveře a rozplakala se. V domě ji prakticky nikdo neznal, nebyla tam oficiálně hlášena k pobytu, a pro obyvatele domu tak působila jako cizí, zoufalá žena na chodbě. Situace nakonec vyústila v zásah policie.
Policie byla přivolána obyvateli domu, kteří netušili, kdo starší žena na chodbě je a proč tam sedí. Strážníci se rozhodli Zenobii odvést do zařízení pro lidi bez domova, protože neměla žádné jiné místo, kam by mohla jít. V té chvíli začal její boj o návrat k věcem, které považuje za své, a o právo na bydlení v bytě, do kterého investovala své úspory.
„Nejsem registrovaná, ale žiji tam roky,“ tvrdí Zenobia
Klíčovým problémem, který může hrát zásadní roli v celém případu, je skutečnost, že paní Zenobia na dané adrese nebyla úředně registrována. To sama připouští. Přesto trvá na tom, že v bytě dlouhodobě žila a že to mohou potvrdit svědci.
„Nejsem na této adrese registrovaná, to je pravda, ale každý může potvrdit, že tam žiji roky.“
Právě absence oficiálního trvalého pobytu či nájemní smlouvy může být pro Zenobii zásadním právním problémem. Přesto podle svých slov do bytu vložila značné finanční prostředky – prodala svůj dřívější majetek, mimo jiné stroje a budovy, a peníze investovala do společného bydlení s partnerem. Očekávala, že tam stráví zbytek života.
Smrt majitele bytu a šok pro rodinu i partnerku
Majitelem sporného bytu byl podle dostupných informací pan Wiesław. Jeho smrt přišla náhle a rodina se o ní údajně dozvěděla až ve chvíli, kdy se ho vydala navštívit o Vánocích. Zjištění, že jejich příbuzný zemřel, přišlo těsně před svátky, což situaci ještě více zdramatizovalo.
Pohřeb pana Wiesława se uskutečnil 28. prosince. Po pohřebním obřadu se paní Zenobia znovu pokusila dostat do bytu, kde s ním žila. Doufala, že se situace po vyjasnění okolností uklidní a že jí bude umožněno alespoň vyzvednout její osobní věci a léky. Ani tentokrát však podle její výpovědi neuspěla.
Tvrdí, že klíče od bytu má nyní sestra zesnulého, která však odmítá Zenobii vpustit dovnitř. Seniorce tak podle její verze nezbylo vůbec nic – ani základní věci denní potřeby, ani zdravotní pomůcky.
„Wiesławova sestra má klíč, ale odmítá otevřít dveře. Nezůstalo mi nic. Ani jsem si nestihla vzít léky.“
Právě léky představují pro 72letou ženu zásadní problém. V jejím věku může přerušení léčby znamenat vážné ohrožení zdraví. Přesto podle svého svědectví neměla možnost si je z bytu odnést.
Rodina zesnulého trvá na asistenci policie
Do případu se zapojila také rodina pana Wiesława. Sestra zesnulého, která má mít nyní klíč od bytu, reagovala na situaci s tím, že je ochotna vydat věci patřící Zenobii, ale pouze za přítomnosti policie. Chce se tak zřejmě chránit před případnými spory či obviněními.
Podle dostupných informací policie případ aktivně prověřuje a snaží se zjistit, jaký byl skutečný vztah mezi Zenobií a rodinou zesnulého a jaké jsou právní nároky jednotlivých stran. Otázkou je, zda žena měla jakékoli písemné ujednání o užívání bytu, nebo zda šlo pouze o ústní dohodu mezi partnery.
Sestra pana Wiesława zdůrazňuje, že nechce jednat na vlastní pěst a že jakékoli předání oblečení či dalších věcí je ochotna řešit pouze za účasti policistů, aby byl celý proces řádně zaznamenán a nedošlo k nedorozuměním.
Policie zjišťuje, co se mezi Zenobií a rodinou skutečně stalo
Policie nyní zkoumá okolnosti celého případu – od soužití paní Zenobie s panem Wiesławem, přes finanční investice do bytu, až po to, jak došlo k tomu, že se seniorka ocitla na chodbě bez možnosti vstupu. Vyšetřovatelé se snaží zjistit, zda došlo k porušení práv paní Zenobie, nebo zda rodina zesnulého jedná v souladu se zákonem jako dědicové majitele bytu.
Jisté je, že případ otevřel citlivé téma postavení nesezdaných partnerů v seniorském věku a rizik, která přináší spoléhání se pouze na ústní dohody. Bez jasných písemných smluv, zápisů v katastru či jiných právních záruk se může i dlouholetý partner po smrti druhého z páru ocitnout v situaci, kdy nemá žádný právní nárok na bydlení ani na majetek, do něhož investoval.
Paní Zenobia mezitím podle dostupných informací zůstává odkázána na pomoc sociálních služeb a zařízení pro lidi bez domova, zatímco se čeká na další kroky policie a případné rozhodnutí úřadů či soudu. Její příběh tak slouží jako varování pro všechny, kdo žijí v podobném uspořádání bez jasně daných právních pravidel.
