reklama
Na první pohled to působilo divně – chlap jako hora, vousy po prsa, tetování jako z vězení… a v náručí růžová panenka. Jenže pak stačila jedna věta. A změnilo se všechno. Včetně mě samotného.
Pohled, který klame
Stalo se to v obyčejné sobotní dopoledne, v regálu s cereáliemi. Vysoký muž, mohutná postava, výrazný vous – a v rukou plastová panenka oblečená do růžového overalu. Držel ji něžně, upravoval jí kapuci, mluvil na ni, jako by byla skutečné dítě.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
