Víkend, který měl být dalším radostným setkáním s milovanými vnoučaty, se pro babičku Elizabet proměnil v noční můru. Když po jejich odjezdu uklízela rozházené hračky, náhodou zaslechla slova své snachy, která jí doslova vyrazila dech. Zjistila, že děti jsou doma vedeny k tomu, aby ji nerespektovaly a dokonce si z ní dělaly legraci. Jak se rodina dokáže vzpamatovat z takové zrady?
Babička, pro kterou byla rodina vším, narazila na krutou realitu
Elizabet celý život stavěla rodinu na první místo. Vždy říkala, že bez rodiny nemá život smysl, a podle toho také jednala. Vnoučata pro ni byla zdrojem radosti, energie a pocitu naplnění. Každý jejich příjezd vnímala jako malý svátek, na který se pečlivě připravovala – napečené dobroty, uklizený dům, připravené hračky a program, aby se děti nikdy nenudily.






