reklama
Říká se, že intuice je nejlepší přítel ženy, ale já jsem tu svou roky umlčovala luxusem a slepou vírou. Věřila jsem, že můj manžel je můj přístav. Netušila jsem, že zatímco já stavím domov, on pod ním kope hrob pro mou důstojnost.
Jmenuji se Sofie. V Madridu mě lidé znali jako tu „šťastnou“. Dědička impéria, žena úspěšného muže, majitelka života, který vypadá jako z obálky magazínu. Toho rána mi Ricardo jako obvykle věnoval ten svůj vítězný úsměv, políbil mě na čelo a s kufrem v ruce zamířil na letiště. „Valencie bude náročná, miláčku, ozvu se ti večer,“ řekl.
Byla to jeho poslední lež, kterou jsem mu uvěřila.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
