Zdálo se mi to jako podivný rituál na hraně pověr a domácí magie. Dlouho jsem mlčela a jen z dálky sledovala, jak tchyně pokaždé před spaním nenápadně vsune pod polštář svého dospělého syna – mého manžela – obyčejný bobkový list. Jednoho večera jsem se ale konečně odhodlala zeptat. Odpověď, kterou jsem slyšela, neměla nic společného s čarodějnictvím, ale s něčím mnohem silnějším: s pamětí, strachem a tichou mateřskou láskou. Může mít taková drobná rodinná „podivnost“ v době moderní psychologie a léků na spaní ještě své místo?
Tichá otázka v kuchyni: podivný zvyk, nebo skrytá magie?
Byl pozdní večer, v bytě panovalo ticho a z ložnice se ozývalo pravidelné oddechování mého manžela. V kuchyni svítila jen malá lampa a jeho matka seděla u stolu, jako by na něco čekala. Věděla jsem, že pokud se chci konečně dozvědět, proč každý večer vkládá bobkový list pod jeho polštář, musím se zeptat právě teď.
