„Jsem stará a nechci být sama.“ Děti ji odmítly vzít k sobě, psychologové varují před tichým zoufalstvím seniorů

Osamělá sedmdesátnice prosí vlastní děti, aby ji nechaly bydlet u sebe – ony ale řeknou ne. Drsné? Nebo pochopitelné rozhodnutí v dnešní době, kdy každý tvrdě hájí svůj osobní prostor? A co vlastně může starý člověk dělat, když zůstane úplně sám?

„Mám 67 let a žiju sama.“ Výkřik, který mnoho rodin raději neslyší

„Mám 67 let a žiji sama. Požádala jsem své děti, že se k nim nastěhuji, ale odmítly. Už nevím, jak dál žít…“ Tato krátká, ale mrazivá věta starší ženy je výpovědí o hluboké osamělosti, kterou prožívá stále více seniorů. Nejde jen o stesk, ale o zoufalý pokus najít lidskou blízkost v životním období, kdy se kruh známých i možností dramaticky zužuje.