Jednoho večera jsem navrhla: "Možná bychom si měli pořídit psa." Greg zvedl oči od talíře, bez nadšení. "Psa?" "Něco, co bychom mohli milovat," řekla jsem tiše. "Něco, co by zaplnilo ticho." Povzdechl si a zavrtěl hlavou. "Dobře. Ale nechci žádného uštěkaného tvora." Tak jsme se ocitli v místním útulku.
Při vstupu nás přivítal chaos – desítky psů štěkaly, vrtěly ocasy, škrábaly na klece. Všichni toužili po pozornosti. Až na jednu. V nejvzdálenější kleci, schoulená ve stínu, byla Maggie. Nevydala ani hlásku. Její slabé tělo sotva reagovalo, když jsem si klekla vedle mříží. Srst měla řídkou, žebra vystouplá, šedivý čenich spočíval na tlapkách, jako by už vzdala boj. Štítek na její kleci mi sevřel srdce:
Greg vedle mě ztuhl. "Ale no tak," odfrkl si. "Tohohle si nevezmeme." Ale já nemohla odtrhnout oči. Její unavené hnědé oči se setkaly s mými a její ocas lehce zavrtěl. "Tu chci," zašeptala jsem.
Gregův hlas byl ostrý. "To nemyslíš vážně, Claro. Ten pes má už jednou nohou v hrobě." "Potřebuje nás." "Potřebuje veterináře a zázrak, ne domov." Otočila jsem se k němu. "Mohu ji udělat šťastnou." Hořce se zasmál. "Přivedeš ji domů a já odcházím. Nebudu sledovat, jak se upínáš na umírajícího psa. To je ubohé." Byla jsem ohromená. "To nemyslíš vážně." "Myslím," řekl chladně. "Je to ona nebo já." Neváhala jsem.
Greg už balil, když jsem přinesla Maggie domů. Při vstupu váhala, její křehké tělo se třáslo, když si prohlížela nové prostředí. Její tlapky tiše klapaly po podlaze a vzhlédla ke mně, jako by se ptala: "Je to opravdu moje?" "To je v pořádku," zašeptala jsem, klekla si vedle ní. Greg kolem nás prošel, táhl za sebou kufr. "Zbláznila ses, Claro." Jeho hlas byl ostrý, ale bylo v něm něco zoufalého. "Vzdáváš se všeho kvůli tomu psu." Neodpověděla jsem. Co jsem měla říct? Jeho ruka chvíli váhala na klice, čekal. Čekal, že ho zastavím. Že řeknu: "Máš pravdu, vrať se." Místo toho jsem sáhla po Maggieině vodítku a odepnula ho. Hořce se zasmál. "Neuvěřitelné." A pak byl pryč. Dveře se zabouchly a dům opět ztichl. Ale poprvé to ticho nebylo tak prázdné.
První týdny byly náročné. Maggie byla slabá, často odmítala jíst. Každý den jsem se bála, že ji ztratím. Ale postupně se začala zlepšovat. Její oči získaly jiskru, ocas vrtěl častě
