Sarah otěhotněla podle svého vyprávění v červenci 2016. Zpočátku probíhalo vše zcela běžně – břicho se jí postupně zvětšovalo a první měsíce nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo jednat o něco neobvyklého. Do září 2016 bylo těhotenství podle vnějších projevů zcela standardní a Sarah se těšila, že se jí konečně splní sen stát se matkou.
Šok v ordinaci: žádný srdeční tep, žádné embryo
Zlom nastal právě v září, kdy Sarah navštívila odborného gynekologa-porodníka na rutinní vyšetření. Lékař se pokusil zachytit srdeční tep plodu, ale neuspěl. Podle jeho závěru dítě v děloze nežilo a ženě doporučil okamžitý odjezd do nemocnice, protože mrtvý plod může vážně ohrozit život matky.
Když se však Sarah podrobila dalším vyšetřením, přišel ještě větší šok: lékaři nebyli schopni vůbec potvrdit přítomnost embrya v děloze. Z jejich pohledu to vypadalo, jako by těhotenství vůbec neexistovalo. Začalo se mluvit o tom, že by mohlo jít o falešné (fantomové) těhotenství, kdy žena prožívá příznaky gravidity, ačkoli v ní žádné dítě neroste.
Sarah byla tímto zjištěním zdrcena. Připouštěla, že se možná musí smířit s krutou realitou, že těhotenství bylo jen klamem. Jenže pak si začala všímat, že její břicho stále, i když pomalu, roste. To ji znejistilo a znovu v ní zažehlo přesvědčení, že uvnitř se přece jen něco děje.
Devět potratů a „zázračné“ těhotenství, které neskončilo
Sarah a její manžel Cornell toužili po dítěti už dlouhá léta. Žena si prošla devíti potraty a každé další zklamání pro ni bylo psychicky i fyzicky nesmírně náročné. Když v létě 2016 otěhotněla, vnímala tento stav jako výjimečný zázrak, který by konečně mohl přinést vytoužené dítě.
Jenže běžných devět měsíců uplynulo a porod nepřišel. Čas běžel dál: po roce stále nic, po dvou letech také ne. A ani po téměř čtyřech letech od chvíle, kdy měla otěhotnět, Sarah neporodila. Přesto je přesvědčena, že těhotná zůstává.
K situaci přispívá i další okolnost: Sarah uvádí, že nemá menstruaci téměř čtyři roky, což sama bere jako jasný důkaz toho, že v jejím těle těhotenství pokračuje. Pro lékaře to však naopak může být známka hormonální nerovnováhy či jiného zdravotního problému, nikoli nutně gravidity.
Ultrazvuk ukazuje „něco“: pro ni embryo, pro lékaře záhada
V roce 2018 se Sarah rozhodla, že si nechá udělat další ultrazvuk. Chtěla mít jistotu, že její břicho není prázdné, a doufala, že konečně získá nezvratný důkaz o existenci dítěte. Vyšetření ukázalo v děloze útvar, který bylo možné interpretovat jako embryo. Pro Sarah to byl signál, že její víra je oprávněná a že lékaři se mýlí.
Její přesvědčení ještě zesílilo, když o dva roky později, v únoru 2020, podstoupila další ultrazvukové vyšetření. I tentokrát se na obrazovce objevilo „něco“, co by podle popisu šlo zaměnit za embryo dítěte. Zatímco odborníci zůstávali zdrženliví a mluvili spíše o nejasném nálezu, Sarah v tom viděla potvrzení, že její dítě žije, jen se vyvíjí neobvykle pomalu.
Žena navíc vyhledala charitativní organizaci, která se věnuje pomoci těhotným ženám. Podle jejího vyprávění ji tamní pracovníci ujistili, že její dítě se skutečně může vyvíjet pomaleji než obvykle a že není důvod vzdávat se naděje. Pro Sarah to byla další opora proti skeptickým závěrům lékařů.
„Záhadné těhotenství“ versus diagnóza fantomové gravidity
Sarah svou situaci popisuje jako výjimečný, dosud pořádně nevysvětlený jev. O svém stavu říká:
„Věřím, že mám takzvané ‚záhadné těhotenství‘, kdy dítě roste mnohem pomaleji než normální děti. A ono je stále naživu a já prožívám všechny aspekty těhotenství, i když mě lékaři přesvědčují, že se jedná o fantomové těhotenství. Nemají tušení, o co jde,“
Podle jejích slov tedy lékaři trvají na tom, že jde o fantomové těhotenství, zatímco ona sama je přesvědčena, že v jejím těle probíhá skutečná, jen mimořádně pomalá gravidita. Sarah tvrdí, že má i nadále řadu typických příznaků těhotenství a odmítá myšlenku, že by vše bylo jen psychického původu.
Manžel věří, přátelé odcházejí
Po opakovaných ultrazvucích, které ukázaly nejasný útvar v děloze, se k přesvědčení Sarah postupně přidal i její manžel Cornell. I on údajně nabyl dojmu, že jeho žena nosí skutečné dítě, byť nepochopitelně dlouho. V manželovi našla Sarah silného spojence a podporu v situaci, kdy se proti ní obrátila velká část okolí.
Na druhé straně příběh znamenal pro Sarah dramatickou ztrátu sociálních vazeb. Mnozí její známí a přátelé ji začali považovat za člověka, který se zcela odtrhl od reality. Podle jejich názoru je její víra ve čtyřleté těhotenství důkazem, že se zbláznila, nebo že si minimálně odmítá připustit pravdu. Sarah tak přišla o většinu přátel a ocitla se na okraji společnosti, která její příběh vnímá s nedůvěrou.
Nemoc, sebeklam, nebo medicínská záhada?
Případ Sarah Holiday vyvolává řadu otázek. Část lidí spekuluje, že by žena mohla úmyslně lhát manželovi, aby si udržela jeho podporu navzdory tomu, že po sérii potratů nedokáže donosit dítě. Jiní se domnívají, že může trpět vzácnou poruchou, která způsobuje neobvyklý růst či přetrvávání tkáně v děloze, a že její tělo vysílá signály podobné těhotenství.
Z lékařského pohledu je však čtyřleté těhotenství extrémně nepravděpodobné. Standardní lidská gravidita trvá kolem devíti měsíců a případy výrazně delšího vývoje plodu se v odborné literatuře prakticky nevyskytují. Mnohem častěji se popisují psychogenní či hormonálně podmíněná falešná těhotenství, kdy žena reálně cítí a prožívá příznaky gravidity, přestože v ní žádný život neroste.
Sarah se však odmítá vzdát svého přesvědčení a dál věří, že jednoho dne své dítě skutečně porodí. Její příběh tak zůstává na pomezí medicínské záhady, psychologického dramatu a lidské tragédie ženy, která se po letech ztrát upnula k naději, již nechce za žádnou cenu pustit.
Co si o případu Sarah Holiday myslíte vy? Jde o zoufalou víru ženy poznamenané sérií potratů, nebo o skutečný medicínský fenomén, který lékaři dosud nedokážou vysvětlit?
