Elegantní žena kolem třicítky v luxusním značkovém oblečení a její urostlý partner s výrazem člověka, který si myslí, že mu patří svět. Beze slova mě začali doslova vytlačovat z mého místa.
Bez jakéhokoliv pozdravu či omluvy na mě žena pohlédla s výrazem nadřazenosti a chladně pronesla: „Musíte si se mnou vyměnit místo. Udělala jsem chybu při rezervaci a rozhodně nebudu sedět daleko od svého manžela.“
Byla jsem zaskočená její drzostí, ale slušně jsem odpověděla: „Promiňte, ale toto je mé místo.“
Žena však neustupovala. Dramaticky obrátila oči v sloup, a než jsem stihla cokoliv říct, její manžel přidal: „No tak, buďte rozumná. My musíme sedět spolu. Vy přece nemusíte být právě tady, ne?“
V tu chvíli už bylo jasné, že nejde o žádnou nehodu. Nešlo jim o slušnou prosbu, ale o jasnou manipulaci. Cestující kolem už tiše sledovali celé divadlo.
Nakonec jsem si s povzdechem řekla, že nehodlám na začátku dlouhého letu vyvolávat konflikt. Vstala jsem a přenechala jim své místo, přičemž mi žena téměř vytrhla palubní lístek z ruky. Znechuceně si ještě zamumlala: „Lidé jako vy tyhle sedadla stejně nepotřebují.“
Když jsem se vydala k jejich původnímu místu ve 12. řadě, zastavila mě letuška, která situaci sledovala: „Madam, víte, že vás právě podvedli? Ti lidé měli sedět tady, vůbec neměli nárok na prémiovou třídu.“
Usmála jsem se a klidně odpověděla: „Vím. Ale ještě není konec.“
Letuška jen přikývla a zjevně tušila, že plánuju něco většího. Usadila jsem se na skromné prostřední sedadlo, zatímco podvodníci si užívali pohodlí mého původního místa. Ale ne na dlouho.
Po hodině letu jsem zavolala vedoucí letu. Trpělivě jsem jí popsala, co se stalo. Profesionalita letuščiny tváře nemohla zakrýt její rostoucí pobouření. Slíbila, že vše okamžitě prověří.
Krátce nato mi nabídla dvě varianty: buď se vrátím na své místo, nebo dostanu finančně výhodnější odměnu – bonusové míle v hodnotě tří letů a upgrade do první třídy při příští cestě. Bez váhání jsem si vybrala míle.
Ale tím příběh neskončil.
Pár minut před přistáním se kabinou rozezněla další scéna. Letuška přistoupila k páru s ledovým klidem a nahlas oslovila oba jejich jmény: „Pane Williamsi a slečno Broadbentová, musíme si s vámi pohovořit o podvodu při nástupu na palubu.“
Výrazy na jejich tvářích zbledly. Pokusili se namítnout, ale vše bylo marné. Letuška pokračovala: „Vaše lhaní o tom, že jste manželé, jen abyste získali sedadla, je závažné porušení pravidel. Dále budete předáni ochrance k výslechu.“
V kabině zavládlo naprosté ticho. A pak přišlo finální odhalení. Vztekle křičící žena prozradila: „Možná nejsem jeho manželka, ale brzy budu! Rozvede se kvůli mně!“
Publikum v letadle jen zíralo. Celá situace dostala pikantní rozměr – šlo o milenecký pár, který měl nejen tu drzost mě podvést, ale i veřejně odhalil svou aféru.
Po přistání je převzala letištní ochranka a čekalo je další vyšetřování. Já jsem mezitím spokojeně procházela letištní halou s vědomím, že spravedlnost zvítězila.
Někdy není třeba křičet nebo bojovat. Stačí být klidný, trpělivý a věřit, že arogance a lež si nakonec dojdou pro svůj trest.
