„Zahrajeme si hru,“ navrhl s úsměvem. „Budeme si dávat hádanky. Když já nebudu znát odpověď, dám vám dolar. Když vy nebudete znát odpověď, dáte dolar mně.“
Stařík se na něj jen klidně podíval a odpověděl: „Ne, díky.“
Profesor, neodbytný a přesvědčený o své převaze, se rozhodl nabídku zatraktivnit.
„Dobře, když nebudu znát odpověď, dám vám dva dolary!“
„Ne.“
„Pět dolarů!“
„Ne.“
„Deset dolarů!“
Stařík stále klidně odmítal. Profesor, už podrážděný, vyhrkl:
„Tak dobře! Když nebudu znát odpověď, dám vám sto dolarů. Když vy nebudete vědět, dáte mi jen jeden!“
Stařík se na chvíli zamyslel, pak pokrčil rameny a řekl: „Fajn. Ale začínám já.“
Profesor sebevědomě souhlasil.
Stařík se naklonil a položil otázku: „Co má pět hlav, čtyřicet nohou a žije v kýblu?“
Profesor se zarazil. Zvažoval, přemýšlel, hledal ve své paměti, dokonce tajně googlil – ale nenašel nic. Uběhla hodina a on stále neměl odpověď.
Nakonec rezignovaně sáhl do peněženky a podal starci bankovku: „Dobrá, tady máte sto dolarů. Tak co to je?“
Stařík se usmál, pokrčil rameny… a podal profesorovi dolar. „Nemám tušení.“
Ten let se stal legendou. A profesor? Od té doby možná volí své protivníky o něco opatrněji.
