Právě proto byla zpráva o Patrikově odchodu pro Ondráčka mimořádně bolestná. Podle jeho slov vždy zasáhne, když odejde člověk v relativně mladém věku, obzvlášť pokud šlo o osobnost plnou energie, plánů a chuti do života.
Poslední zprávy z nemocnice
Jejich poslední komunikace proběhla ve chvíli, kdy už byl Patrik Hezucký hospitalizovaný. Nešlo o dlouhé rozhovory, ale o krátké textové zprávy, v nichž mu Roman Ondráček vyjadřoval podporu a přání, aby tu s nimi ještě dlouho zůstal.
Odpověď, kterou tehdy obdržel, se mu však hluboce vryla do paměti. Patrik mu sice poděkoval, ale způsobem, který dnes zpětně působí jinak než tehdy. Podle Ondráčka z jeho reakce vyplývalo, že si byl velmi dobře vědom vážnosti svého stavu. Právě proto dnes říká, že má pocit, že Patrik už tehdy „asi věděl“.
Vzpomínka na poslední osobní setkání
Roman Ondráček si vybavil i jejich poslední osobní setkání, ke kterému došlo zhruba před rokem a půl. Sešli se v centru Prahy, poseděli u dobrého jídla a atmosféra byla přátelská, uvolněná a plná smíchu. Nic tehdy nenasvědčovalo tomu, že by to měl být jejich poslední společný čas.
O to silnější je dnes kontrast mezi touto vzpomínkou a realitou, která přišla později. Právě takové momenty podle Ondráčka dokazují, jak náhlý a krutý dokáže být osud.
Budoucnost Ranní show bez Patrika
V souvislosti s odchodem Patrika Hezuckého se Ondráček vyjádřil také k budoucnosti Ranní show na Evropě 2. Uvědomuje si, že bez Patrika už pořad nikdy nebude stejný. Hezucký byl totiž jedním z hlavních pilířů a tahounů celého formátu.
Zároveň ale věří, že by show mohla pokračovat dál, byť v jiné podobě. Leošovi Marešovi popřál hodně sil a naznačil, že by pro něj možná bylo snazší, kdyby na vysílání nezůstal úplně sám.
Tiché rozloučení, které dnes dává smysl
Slova Romana Ondráčka dávají posledním zprávám mezi ním a Patrikem Hezuckým nový význam. To, co tehdy mohlo působit jako obyčejné poděkování, dnes zní jako nenápadné a důstojné loučení. Bez patosu, bez velkých gest – přesně tak, jaký Patrik byl.
Vzpomínky jeho přátel tak postupně skládají obraz člověka, který i v nejtěžších chvílích zůstával věcný, klidný a smířený.
