"Emily, zlatíčko," řekla jednoho dne. "Pomůžeš mi odpoledne na zahradě?"
Nadšeně jsem přikývla, i když jsem ignorovala pohrdavé pohledy svého strýce.
"Plýtváš svým létem, Em," ušklíbl se strýc Bill. "Pojď s námi radši na pláž."
"Já na rozdíl od tebe svou babičku miluju," odpověděla jsem pevně.
Šeptaná slova lásky
Na zahradě jsem si všimla, jak se babičce třesou ruce. Stáří ji dohánělo, a to mě děsilo.
"Víš, že tě miluju, viď?" zašeptala jsem.
Babička se usmála: "Samozřejmě, drahoušku. A já tebe ještě víc."
Když jsme večer spolu pekly sušenky, netušila jsem, že je to klid před bouří.
"Emily, slib mi něco," řekla náhle vážně. "Ať se stane cokoliv, vždycky zůstaň věrná sama sobě."
Netušila jsem proč. Ale přikývla jsem.
Šokující zpráva
Týden před babiččinými 89. narozeninami přišla rána.
"Babička je v nemocnici," řekl táta s tváří bledou jako stěna. "Ztratila sluch."
Byla jsem v šoku. Včera jsme si ještě povídaly a smály se!
Přesto jsme se rozhodli uspořádat její oslavu. Protože babička si ji zasloužila.
"Udělej pro ni fotoalbum," navrhla maminka. "Bude mít radost."
A tak jsem připravila album plné našich společných vzpomínek.
Ticho, které odhalilo pravdu
Na oslavě panovala zvláštní atmosféra. Seděla jsem vedle babičky a ukazovala jí fotky, když jsem zaslechla šepot strýce Billa:
"Jestli nedostaneme dům, tak se o něj popereme u soudu. Stejně je stará a blbá."
S hrůzou jsem poslouchala i tetu Sarah:
"Nemůžu se dočkat, až umře. Ta farma v Bostonu bude moje!"
Nevěřila jsem svým uším.
Rozzuřená jsem zakřičela: "Jak můžete mluvit o babičce takhle?!"
Strýc mě odbyl: "Drž hubu, holčičko. Tohle je dospělácká záležitost."
Přetvářka odhalená
Očekávala jsem, že babička bude smutná. Ale ona... se usmívala.
A pak večer v tichu domova zašeptala:
"Em, miláčku, já slyším. Trochu."
Málem jsem omdlela. Celou dobu slyšela všechno!
"A víš co? Připravíme jim lekci, na kterou nezapomenou."
A tak jsme tajně pořídily nahrávky jejich pravých slov.
Slova, která bodala jako nůž
Na malých diktafonech jsme zachytily:
- "Proč už ta stará bába nechcípne?"
- "Plánuju si tu plážovou vilu."
Každá nahrávka byla jako rána nožem do srdce.
Babička mě objala a zašeptala:
"Někdy ti nejbližší nejvíc zklamou. Ale pravá láska přetrvá všechno."
Poslední lekce
O týden později babička odešla v klidu ze světa.
Při čtení závěti bylo všechno pečlivě připravené.
Každý dostal krabičku s vlastním nahraným výrokem.
Strýc Bill si přehrál: "Nemůžu se dočkat, až ta stará bába umře."
Teta Sarah slyšela sebe samu: "Všechno bude moje."
Celá místnost oněměla.
A pak přišla babiččina poslední vůle:
"Emily dostává vše. Protože ona milovala – ne majetek, ale mě."
Pro ostatní jen obálka s jedním dolarem a vzkazem: "Snad vám to bude stačit."
Pravá hodnota dědictví
Strýcové a tety zuřili. Hrozili soudy. Ale právník je zarazil:
"Paní Rosalind byla při smyslech a její rozhodnutí je platné."
Dnes, i po deseti letech, mi babička chybí. Ale vím jedno:
Láska je největším dědictvím.
A nikdy na to nezapomenu.
