Nový domov ve Švýcarsku
Po více než třiceti letech života v Německu se Jana Nagyová před časem přestěhovala do Lucernu ve Švýcarsku. Nešlo o náhlý rozmar, ale promyšlený krok. Země ji okouzlila nejen svou přírodou a klidem, ale také životním standardem a bezpečím. Velkou roli sehrála i rodina – právě zde totiž žije jejich dcera a vnuk, se kterými chtěli trávit víc času.
Přesun ale nebyl zcela jednoduchý. Švýcarsko není členem Evropské unie, a tak si manželé museli vyřídit povolení k pobytu. Přesto Nagyová otevřeně říká, že to stálo za to. V nové zemi se cítí dobře, svobodně a v rovnováze.
V důchodu, ale rozhodně ne „na odpis“
Herečka přiznává, že jsou s manželem oficiálně v důchodu, jenže pocitově si tak rozhodně nepřipadají. Milují cestování, dlouhé procházky, pobyt v přírodě a změny. Právě proto je pro ně důležité mít jasno v budoucnosti – ne proto, že by se báli, ale protože chtějí mít kontrolu nad vlastním životem.
Už před několika lety si proto podali přihlášku do vyhlášeného luxusního domova seniorů v Německu, kde by jednou chtěli strávit pozdější roky. Čekací lhůty jsou dlouhé a místo se neuvolňuje ze dne na den, proto jednali s předstihem.
Tony má energii na rozdávání
Plány ale zatím zůstávají jen na papíře. Důvod je prostý – Tony je sice osmdesátník, ale podle Nagyové ve skvělé kondici. Je aktivní, plný energie a rozhodně nemá v úmyslu zpomalit. A Jana je na tom stejně.
Právě proto se jejich přesun do domova seniorů neustále odsouvá. Ne proto, že by z něj měli strach, ale protože na něj zatím není důvod. Oba si chtějí užívat života naplno tak dlouho, dokud jim to zdraví dovolí.
Domov seniorů jako jistota, ne konec
Pro Janu Nagyovou není domov důchodců symbolem konce ani rezignace. Naopak – vnímá ho jako pojistku klidu, zázemí a bezpečí do doby, kdy už nebude chtít nebo moci řešit každodenní starosti. Zdůrazňuje, že je jí v podstatě jedno, v jaké zemi žije, pokud se tam cítí dobře.
A jak se zdá, Švýcarsko i Německo jí dávají přesně to, co hledá – kvalitu života, respekt ke stáří a pocit, že člověk nemusí mít ze stárnutí strach.
Pohádková Arabela tak znovu ukazuje, že největší luxus není mládí, ale svoboda rozhodovat o vlastním životě – i o jeho posledních kapitolách.
