Oficiálně zde žije zhruba 2000 obyvatel a každý z nich má podle dostupných údajů na bankovním účtu více než 143 000 dolarů. To je částka, o které se většině Číňanů může jen zdát. Všichni navíc bydlí v prostorných vilách – ovšem v naprosto totožných domech, což vytváří až znepokojivý obraz uniformního luxusu. Žádné okázalé odlišování, žádné individuální přepychové paláce, ale pečlivě standardizovaná „rovnost v bohatství“.
Život ve zlaté kleci: pokud odejdete, nezůstane vám nic
Za tímto zdánlivým rájem se však skrývá zásadní háček. Pravidla Huaxi jsou neúprosná: kdo se rozhodne vesnici opustit a přestěhovat se jinam, přijde o veškerý majetek, který v rámci systému Huaxi získal. Nejen o dům, ale i o všechny peníze na účtu. Obyvatelé tak stojí před krutou volbou – zůstat v přepychu, ale za cenu omezené svobody, nebo odejít a začít od nuly.
Tento model dělá z Huaxi doslova zlatou klec. Na papíře je každý místní boháč, v praxi je ale finančně připoután k jednomu místu. Podle dostupných informací většina obyvatel navíc pracuje sedm dní v týdnu, bez klasického víkendového odpočinku. Nabízí se proto logická otázka: když téměř neustále pracují a nemohou svobodně odejít, k čemu jim to bohatství vlastně je a kde ho mohou utratit? Odpověď je prostá – prakticky jen v samotné vesnici.
Od chudé vesnice k symbolu čínského zázraku
Před několika desítkami let by přitom Huaxi málokdo věnoval pozornost. Asi před 30 lety šlo jen o jednu z mnoha chudých čínských vesnic, kde žilo kolem 600 obyvatel. Zlom nastal s příchodem Wu Renbaa, vysoce postaveného stranického funkcionáře, který přišel s ambiciózním plánem, jak vesnici přetvořit v modelový příklad prosperity.
Wu Renbao založil v Huaxi řadu podniků a společností, jež postupně začaly generovat značné zisky. Díky nim se z obyčejných rolníků stali lidé s vysokými příjmy a vesnice se začala prezentovat jako vzorný projekt čínské modernizace. Místní ekonomický model, v němž jsou obyvatelé zároveň zaměstnanci a akcionáři podniků napojených na vesnici, však dodnes provází řada nejasností.
Průměrný příjem, o jakém se zbytku Číny může zdát
O Huaxi se začala intenzivněji zajímat média v roce 2004, kdy se objevily zprávy o mimořádných příjmech místních. Podle tehdejších údajů obyvatel Huaxi vydělával v průměru téměř 18 000 dolarů ročně, což výrazně převyšovalo příjmy v jiných částech Číny. V kontextu tehdejší čínské ekonomiky šlo o ohromující částku, která vesnici katapultovala do centra pozornosti jako symbol „čínského snu“.
Zatímco mnohé jiné regiony se potýkaly s chudobou, Huaxi se prezentovala jako ostrov blahobytu, který má dokazovat úspěšnost tamního systému. Jenže spolu s obdivem přicházely i otázky: jak je možné, že jedna vesnice prosperuje tak výrazně, zatímco okolní oblasti takové štěstí nemají? A za jakou cenu se tento úspěch udržuje?
Mrakodrap za stovky milionů: vyšší než Eiffelova věž
Snaha ukázat světu sílu a bohatství Huaxi vyvrcholila v roce 2011, kdy se místní úřady rozhodly postavit impozantní mrakodrap. Stavba vysoká 328 metrů si vyžádala investici kolem 430 milionů dolarů. Pro srovnání – jde o zhruba čtyři metry více než Eiffelova věž v Paříži.
Tento 72patrový kolos se stal dominantou vesnice a zároveň jakýmsi monumentem, který má symbolizovat úspěch projektu Huaxi. Uvnitř se nachází luxusní hotel, reprezentační prostory i vyhlídkové části určené návštěvníkům. Mrakodrap tak není jen praktickou stavbou, ale především okázalým prohlášením ekonomické síly.
Vrtulníky místo autobusů a zábavní park s miniaturami Číny
Neobvyklosti tím ale zdaleka nekončí. Huaxi má i svůj „dopravní podnik“, který však nefunguje tak, jak bychom očekávali. Místo klasických autobusů či vlaků zde hraje hlavní roli vrtulník, který slouží k přepravě obyvatel do okolních měst. Cesta, která by běžnými prostředky trvala výrazně déle, zabere z Huaxi údajně jen asi deset minut.
Součástí místního světa je také rozsáhlý zábavní park, jehož hlavním lákadlem jsou repliky slavných čínských památek. Návštěvníci zde mohou vidět například zmenšenou verzi Velké čínské zdi nebo model Zakázaného města. Jde o jakousi miniaturu Číny v rámci jedné vesnice, vytvořenou proto, aby obyvatelé i návštěvníci měli „vše pod jednou střechou“ – od bohatství přes práci až po zábavu.
Tajemství úspěchu: média dovnitř jen s povolením
Přestože je Huaxi často prezentována jako výkladní skříň čínské prosperity, způsob, jakým k tomuto bohatství dospěla, zůstává do značné míry zahalen tajemstvím. Obyvatelé se o svém majetku a fungování systému prakticky nebaví a považují tyto informace za citlivé. Mluvit otevřeně o detailech se v Huaxi nenosí.
Přístup médií je navíc silně omezený. Novináři se do vesnice nedostanou jen tak – vstup je možný až po schválení místními úřady. Bez jejich souhlasu je jakékoli nezávislé zpravodajství prakticky nemožné. Tato kontrola informací jen posiluje dojem, že za fasádou luxusu se skrývá systém, o němž se veřejnost nesmí dozvědět vše.
Bohatství bez barů a klubů: jak se tam vlastně žije?
Překvapivé je, že navzdory vysoké životní úrovni v Huaxi nenajdete to, co je běžné v jiných bohatých městech – například rušný noční život. Podle dostupných popisů zde neexistují bary ani kluby, které by lákaly k večerní zábavě nebo rozhazování peněz. V kombinaci se skutečností, že lidé pracují prakticky neustále, to vyvolává otázku, jak vlastně obyvatelé tráví volný čas a zda si své bohatství vůbec mohou užít.
Huaxi tak působí jako paradoxní místo: na jedné straně přepych, vysoké příjmy, moderní infrastruktura a symboly úspěchu, na druhé straně přísná pravidla, omezený kontakt s vnějším světem a absence běžných forem zábavy. Vesnice, která má být důkazem triumfu ekonomického modelu, zároveň vyvolává pochybnosti o tom, jak vysokou cenu za tento „zázrak“ její obyvatelé platí.
Podívejte se na vesnici bohatých na videu
Zájemci si mohou podobu Huaxi prohlédnout i prostřednictvím krátkého videa, které přibližuje atmosféru této neobvyklé vesnice a ukazuje její nejvýraznější symboly – mrakodrap, luxusní zástavbu i okolní prostředí.
