Jedním z odborníků, který se tématu věnoval, je australský neurolog Dr. Cameron Shaw. Podle jeho popisu je klíčové soustředit se na orgán, který řídí vědomí, paměť, emoce i základní životní funkce – tedy na mozek.
Proč je mozek v závěru života rozhodující
Popis toho, co člověk může „prožívat“ těsně před smrtí, naráží na zásadní problém: přímé měření a ověření je extrémně obtížné. Přesto lze z neurologie vycházet z toho, jak jsou jednotlivé části mozku stavěné a jak reagují, když dojde k zástavě krevního oběhu a mozek přestane být dostatečně zásoben kyslíkem.
Dr. Shaw se při svých závěrech opíral o bližší zkoumání mozku, mimo jiné i díky možnosti studovat tkáně od lidí, kteří se rozhodli po smrti darovat orgány pro vědu. Takové dary pomáhají lépe pochopit nejen nemoci, ale i procesy spojené s koncem života.
Jaké „vrstvy“ mozku máme a co řídí
Podle popisu neurologa je mozek velmi složitý orgán složený z více částí, které se v průběhu evoluce vyvíjely postupně. Některé oblasti jsou spojovány se základními potřebami, jiné s pamětí a další s nejvyššími kognitivními funkcemi.
Základní centrum: bazální ganglia
Za „základ“ jsou označována bazální ganglia, která jsou spojována se základními potřebami a motivacemi, jako je hlad, libido nebo potřeba pohybu.
Paměť a naučené dovednosti: hipokampus a spánkový lalok
Další vrstvy, jako hipokampus a spánkový lalok, souvisejí s ukládáním osobních vzpomínek, naučených informací a dovedností, které člověk během života získává.
Nejmladší část: mozková kůra
Za nejmladší část mozku je považována mozková kůra. Právě ta je podle popisu spojována s komplexními schopnostmi: plánováním, náročnějším přemýšlením, posuzováním morálky a dodržováním společenských pravidel.
Co se může dít při umírání: rozhoduje přívod krve
Podstatné je, kudy se do mozku dostává krev. Podle vysvětlení přichází krevní zásobení do mozku zespodu, což může ovlivnit, které části začnou při selhání oběhu „vypínat“ dříve.
V okamžiku, kdy se zastaví krevní oběh, mohou být podle tohoto popisu nejdříve zasaženy vnější vrstvy mozku – tedy právě ty, které souvisejí s nejvyššími funkcemi. Následovat může útlum oblastí spojených s pamětí a naučenými schopnostmi. Jako poslední má podle této logiky odumírat „jádro“ mozku, které souvisí se základními pudy a potřebami.
Možný dopad na prožívání: od zásad k pudům
Neurolog tento proces shrnuje velmi přímo. „Nejprve se stanete člověkem, který je úplně bez zásad a bez morálky. Potom se stanete člověkem, který je na světě sám a bez znalostí a zručností, protože i toto všechno vymizí. Potom jste člověkem už jen se základními pudy. Následuje pár posledních sekund a je konec.“
Je důležité dodat, že jde o popis založený na tom, jak jsou jednotlivé funkce v mozku „rozmístěny“ a jak mohou reagovat na nedostatek kyslíku. Neznamená to, že každý člověk musí prožívat závěr života stejně – průběh umírání se může výrazně lišit podle příčiny, zdravotního stavu i okolností.
Hluboké kóma a otázka „základních“ funkcí
Zmiňuje se i stav hlubokého kómatu, kdy podle popisu často zůstávají aktivní především nejzákladnější části mozku. „Je také nutné dodat, že u lidí, kteří jsou v hlubokém kómatu, obvykle dochází k tomu, že je už aktivní jen ona základní, tedy pudová část mozku.“
Současně zaznívá i kontroverzní formulace: „Technicky vzato jsou to takzvaní živí mrtví.“ Takové označení ale v medicíně není standardní a může být zavádějící. Lékaři obvykle rozlišují různé stupně poruch vědomí (kóma, vegetativní stav, minimální vědomí) a u každého z nich se hodnotí aktivita mozku i prognóza individuálně.
Jisté je, že mozek zůstává v posledních okamžicích života klíčovým „řídicím centrem“ – a právě jeho postupné selhávání může vysvětlovat, proč se u umírajících někdy mění chování, reakce i schopnost komunikace.
