Karolína přiznává, že máma je přítomná v každém kroku jejího života, a to někdy i víc, než by si sama vybrala.
„Dává mi hodně rad, i když se jí neptám. Asi jako každá máma. Provází mě vlastně celým životem. Vážím si na ní toho, že je velmi inteligentní, moudrá a sečtělá žena, takže její rady jsou vždy velmi sofistikované,“ řekla.
Z jejích slov je jasné, že doma rozhodně nevládla benevolence bez hranic. Holubová vždycky tlačila na vzdělání, přemýšlení a vlastní názor – a nešlo jen o prázdné fráze.
„Nás s bratrem vždycky vedla ke vzdělání, lásce k demokracii, k pravdě. To jsou třeba takové velké životní rady, které nám byly dány do vínku,“ popsala Karolína na premiéře filmu Přání k narozeninám: Křtiny, kde její maminka hraje hlavní roli.
Doma demokracie, venku demonstrace
Zatímco dcera Karolína šla po máminých stopách na jeviště, syn Adam zamířil rovnou do politiky. Není divu – Eva Holubová je sama léta výrazně politicky angažovaná.
Herečka se nebojí podepsat petici, vystoupit ve veřejné debatě nebo stát v davu na demonstraci. A rodina to samozřejmě vnímá.
„Toho si nesmírně vážím, byť samozřejmě jsem si vědoma toho, že jí to přináší velký stres, protože přece jenom v dnešní společnosti se nějaký vlastní názor úplně nenosí, byť si myslím, že na něj máme všichni právo bez ohledu na to, kdo co zrovna dělá. A to, že třeba někdo může být vokálnější, protože má povolání, které je více vidět, tak chápu, že se to spoustě lidem nelíbí,“ říká Karolína.
Holubová tak svým dětem nepředávala jen texty z divadelních her, ale i lekce občanské odvahy. Jít s kůží na trh ale vždy něco stojí – zvlášť ve světě sociálních sítí.
Hejty, které bolí. Dcera přiznává, že začátky byly tvrdé
S veřejným projevem přichází i vlna kritiky a nenávistných komentářů. Dcera herečky přiznává, že právě hejty se musela učit zvládat.
„Na druhou stranu jsem vždycky ctila to, že každý má právo říct svůj názor, ale nesmí to být hejt. A když se dostávám k těm hejtům, tak jsem je ze začátku brala hodně špatně,“ přiznává otevřeně.
I tady ale funguje to, co jí bylo „dáno do vínku“ – důraz na pravdu, dialog a schopnost ustát nepříjemné reakce. Holubová zkrátka své děti nepřipravovala na pohádku, ale na realitu.
Herectví jako osud: „Tomu nešlo uniknout“
V rodině, kde je máma jedna z nejobsazovanějších hereček a bratr se pohybuje v politice, bylo jen otázkou času, kam se vyvine Karolína.
Dnes hraje po mámině boku na pódiu, ale nezůstává jen u toho.
„Dělám ještě fotografii nebo režii. To herectví mě vlastně dohnalo vlastní vinou a hrozně mě to baví. Takže jsem ráda, že jsem se k tomu dostala, asi tomu nešlo úplně uniknout,“ směje se.
Její slova vypovídají o tom, že geny i prostředí dělají svoje. Talent, umělecké sklony a přirozený tah k jevišti se u ní spojily do výsledku, který dnes vidí i diváci – mladší verze mámy, ale s vlastní cestou.
„U nás se doma nic netutlalo.“ Radikální důraz na pravdu
Jestli měla Eva Holubová na něčem doma skutečně trvat, pak to byla pravda za každou cenu. Žádné přikrášlování, žádné mlžení, žádné hry na „všechno je v pořádku“, když není.
Karolína popisuje, že právě tohle je jedna z nejdůležitějších věcí, které si z dětství odnáší.
„U nás se hodně dával důraz na pravdu, ať je jakákoliv. My jsme si doma vše říkali na rovinu. Takže jsem byla zvyklá, že doma mohu říct úplně cokoliv a že vždy dojde k nějakému pochopení. Ve výsledku z toho rodiče nemuseli mít radost, ale nikdy jsem se nemusela bát vyjít s pravdou ven,“ uzavírá.
Taková výchova možná není pohodlná, ale z dětí dělá dospělé, kteří se nebojí pojmenovat věci pravým jménem – ať už jde o vlastní chyby, vztahy nebo dění ve společnosti.
Holubová jako máma: tvrdá, hlasitá, ale srdcem na správném místě
Z toho, jak o ní dcera mluví, je jasné, že Eva Holubová není „jen“ slavná herečka, která baví národ svými rolemi.
Pro děti je vzorem v tom, že se člověk nemá bát být slyšet, stát si za svým, přemýšlet a nebýt lhostejný.
Je přísná, někdy neústupná, často hodně emocionální – ale zároveň inteligentní, sečtělá, angažovaná a schopná se dívat na svět bez růžových brýlí.
A právě to z ní dělá mámu, kterou můžete občas proklínat… ale zároveň respektovat a následovat. Což Karolína Holubová svým životem potvrzuje víc, než by dokázala jakákoli slova.
