reklama
Oliver zaparkoval svůj vůz a procházel rušnou ulicí v Montaně lemovanou restauracemi. Připraven k obědu, jeho pozornost však upoutal starší muž na invalidním vozíku, který s melancholickým výrazem sledoval projíždějící auta. Muž byl neupravený a z jeho očí vyzařoval smutek.
"Dobrý den, pane," oslovil ho Oliver. "Máte hlad?" Muž zvedl pohled. "Ano, ale čekám na svou dceru. Měla by tu být každou chvíli." Oliver mu přinesl jídlo z nedaleké restaurace. Během oběda nemohl přestat myslet na muže venku. Něco mu nesedělo. Opravdu jeho dcera přijde? Rozhodl se zeptat servírky, která ho obsluhovala.
Pokračujte ve čtení článku na další straně.
