Znáte ten zvláštní pocit, kdy vejdete do místnosti a okamžitě víte, že se tam před chvílí něco stalo? Nikdo nic neříká, všechno je uklizené, nádobí je umyté, televize tiše běží… a přesto je ve vzduchu napětí. Atmosféra je těžká, jako by se dala krájet.
Naše babičky tomu rozuměly po svém. Možná by nepoužily slova jako „energie“ nebo „vibrace“, ale dobře věděly, že domov není jen souhrn nábytku a stěn. Domov je prostor, který nasává radost, smích, hádky i slzy. A stejně jako větráme, když je vydýchaný vzduch, podle starých tradic bychom měli „větrat“ i to neviditelné.






