Jedním z hlavních důvodů je dlouhodobý stres.
Když jsme pod tlakem, tělo produkuje více kortizolu – hormonu, který má původně ochrannou funkci. Pokud je však v těle neustále přítomen, podporuje ukládání tuku zejména v oblasti břicha, zvyšuje chuť na energeticky vydatné potraviny a zároveň brzdí spalování tuků. Tělo se chová jako v ohrožení a hubnutí pro něj přestává být prioritou.
Druhým častým problémem jsou přísné diety.
Výrazné omezení kalorií, vynechávání jídel nebo neustálé začínající „od pondělí“ vede k tomu, že se metabolismus těla zpomaluje. Jde o přirozenou adaptační reakci, jejímž cílem je ochrana před nedostatkem energie. Výsledkem je i přes velkou snahu stagnace hmotnosti.
Tělo má silnou schopnost udržovat rovnováhu. Pokud bude hubnutí vnímat jako hrozbu, sníží energetický výdej a zvýší pocit hladu. Není to slabá vůle, ale biologický mechanismus přežití.
Jak tedy zdravě zhubnout a vyhnout se nejčastějším chybám?
Základem je pravidelnost. Jíst v rozumných intervalech pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a hormony hladu a sytosti. Příliš dlouhý půst často vede k přejídání a zpomalení metabolismu.
Důležité je také nezacházet do extrémů.
Příjem energie by neměl být drasticky nízký. Tělo potřebuje dostatek živin, aby se necítilo ohroženo a nebrzdilo spalování tuků. Místo rychlých diet je vhodnější zaměřit se na dlouhodobě udržitelné změny ve stravování.
Velkou roli hraje spánek a regenerace.
Nedostatek spánku zvyšuje hladinu stresových hormonů a podporuje chutě na sladké a tučné jídlo. Kvalitní odpočinek je tedy důležitou, ale často podceňovanou součástí hubnutí.
Pohyb by neměl tělo vyčerpávat, ale podporovat.
Pravidelná chůze, mírná silová aktivita nebo pohyb přinášející radost má lepší efekt než šok a vyčerpávající trénink zvyšující stres.
Neméně důležitý je psychologický přístup. Neustálé sebeobviňování, tlak na výkon a nespokojenost se sebou samým zvyšují stres a jdou proti cíli.
Laskavější přístup k sobě samému může mít překvapivě velký vliv i na tělesné změny.
Takže možná není potřeba dělat víc, ale jinak. Menší tlak, méně extrémů a větší stabilita. Tělo není nepřítel, který nám chce ublížit. Reaguje pouze na podmínky, ve kterých se nachází. Když mu dopřejeme klid, pravidelnost a dostatek živin, začne spolupracovat.
