Dietolog Bartek Szemraj upozorňuje, že určitý typ balené vody může být pro každodenní pití tou vůbec nejméně vhodnou volbou. Lidé ji přitom často kupují v dobré víře, že dělají něco pro své zdraví. Podle odborníka však může dlouhodobé pití takové vody přinést méně benefitů, než by se čekalo, a v některých případech může být dokonce kontraproduktivní.
Která voda je podle odborníka nejhorší? Jasné varování pro spotřebitele
Mnoho spotřebitelů automaticky sahá po balené vodě v regálech supermarketů s představou, že jde o kvalitnější a bezpečnější volbu než voda z kohoutku. Ne všechny balené vody jsou si ale rovny. Rozhodující není jen značka nebo cena, ale především mineralizace a obal, ve kterém je voda dodávána.
Dietolog Bartek Szemraj se ve svém vyjádření zaměřuje na konkrétní kategorii vod, před níž důrazně varuje. Podle něj je právě tento typ vody nejméně vhodný pro každodenní hydrataci, a to i přesto, že bývá často vnímán jako „lehčí“ a „dietnější“ varianta.
„Nejhorší volbou vody, které se snažím vyhýbat, je nízkomineralizovaná voda v plastové lahvi““ — vysvětluje dietolog ve videu, které zveřejnil na Instagramu. —„Samozřejmě, stále je lepší než cola…“ — dodává.
Tímto výrokem odborník jasně naznačuje, že není voda jako voda. I když nízkomineralizovaná balená voda může na první pohled působit jako „čistá“ a „bezpečná“, z nutričního hlediska podle něj tělu příliš nedává – a v kombinaci s plastovým obalem přidává i další rizika.
Proč může být nízkomineralizovaná voda v plastu problém?
Minimum minerálů, minimum přínosu
Hlavním problémem nízkomineralizovaných vod je jejich velmi nízký obsah minerálních látek. Tělo přitom potřebuje například hořčík, vápník či draslík pro správnou činnost nervové soustavy, svalů, srdce i kostí. Zatímco středně a vysoko mineralizované vody mohou být významným doplňkovým zdrojem těchto prvků, „lehké“ vody v plastu často obsahují jen zanedbatelné množství minerálů.
Při dlouhodobém pití takové vody jako hlavního zdroje tekutin může docházet k tomu, že organismus nedostává dostatek důležitých minerálů, což může ovlivnit celkovou rovnováhu elektrolytů v těle. Samozřejmě, většina minerálů pochází ze stravy, ale voda může jejich příjem významně podpořit – nebo naopak nijak nepomoci.
Mikroplasty a chemikálie: neviditelné riziko plastových lahví
Dalším zásadním problémem je samotné balení. Plastové lahve mohou za určitých podmínek uvolňovat do vody nežádoucí látky. To platí zejména tehdy, když jsou vystaveny vysokým teplotám – například při skladování na slunci v autě, ve výlohách obchodů nebo ve skladech bez klimatizace.
V posledních letech se stále častěji hovoří o mikroplastech, tedy drobných částečkách plastu, které mohou končit i v balené vodě. Vědecké studie zkoumají jejich dlouhodobý vliv na zdraví, ale jedno je jisté: o přínosu mikroplastů pro lidský organismus rozhodně mluvit nelze. Spotřebitel si přitom často ani neuvědomuje, za jakých podmínek byla láhev skladována předtím, než se dostala do jeho rukou.
Bez výrazné nutriční hodnoty, zato s ekologickou zátěží
Nízkomineralizovaná voda v plastu tak podle odborníků spojuje hned několik nevýhod: tělu nepřináší významný nutriční přínos a zároveň přispívá k produkci plastového odpadu. Jednorázové lahve končí často na skládkách, ve spalovnách nebo v přírodě, kde se rozpadají na mikroplasty a znečišťují půdu i vodní ekosystémy.
Pokud člověk denně vypije několik lahví balené vody, jeho osobní podíl na produkci plastu rychle roste. V době, kdy se stále více mluví o nutnosti omezit jednorázové plasty, je pravidelné nakupování balené vody nejen zdravotně diskutabilní, ale i ekologicky velmi problematické.
Jakou vodu tedy pít? Odborník má jasno
Podle dietologa Bartka Szemraje není cílem démonizovat veškerou balenou vodu, ale naučit se rozlišovat mezi jednotlivými typy a vybírat ty, které mají pro tělo skutečný přínos. Na etiketách je proto vhodné sledovat zejména obsah minerálních látek a celkovou mineralizaci.
Odborník doporučuje upřednostňovat středně až vysoko mineralizované vody, které mohou doplnit důležité minerály, zejména u lidí s vyšší fyzickou zátěží, sportovců nebo osob žijících v horkém klimatu. Takové vody mohou pomoci udržet správnou rovnováhu elektrolytů a podpořit celkovou kondici organismu.
Za velmi rozumnou alternativu označuje také kvalitní filtrovanou vodu z vodovodu, pokud je v dané oblasti pitná a pravidelně kontrolovaná. Moderní filtrační systémy dokážou snížit obsah nežádoucích látek a zároveň zachovat část minerálů, které tělo potřebuje. Výhodou je i to, že voda z kohoutku není balena v plastu, a tedy nezatěžuje životní prostředí jednorázovými obaly.
Správné skladování balené vody: jak snížit možná rizika
Teplo je nepřítel: proč nenechávat lahve na slunci
Pokud se spotřebitel přesto rozhodne pro balenou vodu v plastové lahvi, je zásadní, jak s ní zachází po nákupu. Odborníci zdůrazňují, že by se plastové lahve neměly nechávat v rozpáleném autě, na parapetu u okna nebo na balkoně na přímém slunci. Vysoké teploty totiž mohou urychlovat uvolňování nežádoucích látek z plastu do vody.
Ideální je uchovávat balenou vodu na chladném a tmavém místě, daleko od zdrojů tepla. Po otevření by se měla co nejdříve vypít, aby se snížilo riziko mikrobiální kontaminace i případných změn chuti a kvality.
Sklo a nerez jako bezpečnější varianta
Dalším krokem ke snížení rizik je změna typu obalu. Pokud je to možné, je vhodné vodu přelévat do skleněných nebo nerezových nádob, které s obsahem chemicky nereagují a neuvolňují do něj mikroplasty. Opakovaně použitelné lahve z těchto materiálů jsou navíc šetrnější k životnímu prostředí a z dlouhodobého hlediska i ekonomičtější.
Mnoho lidí si proto vytváří návyk: vodu z kohoutku nebo filtrovanou vodu nalévají do kvalitní lahve, kterou si berou s sebou do práce, do školy nebo na cesty. Tímto jednoduchým krokem lze omezit spotřebu plastů a zároveň mít pod kontrolou kvalitu toho, co skutečně pijeme.
Co si z toho odnést? Voda není jen „bez chuti“ – sledujte, co v ní je
Poselství dietologa Bartka Szemraje je jasné: při výběru vody nestačí sledovat pouze značku a cenu. Rozhodující je obsah minerálních látek, typ obalu a způsob skladování. Nízkomineralizovaná voda v plastové lahvi může být sice lepší volbou než sladké limonády, ale z hlediska dlouhodobého zdraví a ekologie rozhodně nepatří na vrchol žebříčku.
Vyplatí se proto číst etikety, zajímat se o složení a preferovat vody, které tělu skutečně něco přinášejí – ať už jde o středně či vysoko mineralizované pramenité vody, nebo kvalitní filtrovanou vodu z kohoutku. To, co pijeme každý den, má přímý dopad na naše zdraví, a proto není výběr vody detail, ale zásadní součást životního stylu.
