V rozhovoru přiznala, že jí samotné čas utekl překvapivě rychle. „Nevím, kam se těch 106 let podělo“, svěřila se. Zároveň ale zdůraznila, že klíčovou roli v jejím životě sehrála nejen víra, ale i aktivní zapojení do církevního sboru.
„No, drahý, není žádné tajemství,“ řekla reportérovi. „Můj Pán mě prostě nechal dožít se tak vysokého věku. Zpívání ve sboru a všechny ty věci.“
Hudba jako druhý pilíř: klavír hraje „podle ucha“
Vedle víry provází Erdmanovou celý život také hudba. Právě vztah ke klavíru popisují lidé z jejího okolí jako něco, co jí dodává energii i v pokročilém věku. A její příběh má navíc nečekaný detail: noty prý nikdy pořádně nečetla.
Už léta hraje na klavíru – tuto dovednost se naučila sledováním hry svého bratra, přestože neumí číst noty. Hraje zcela podle ucha.
Schopnost hrát „podle sluchu“ a radost z hudby si podle všeho udržela i po více než století života. Právě to je na jejím příběhu pro mnoho lidí inspirativní: dlouhověkost pro ni není jen číslo v občanském průkazu, ale období, které lze naplnit smyslem a každodenními drobnostmi, jež člověka těší.
„Věk je jen číslo.“ I ve 106 letech si drží chuť do života
Po letech, které by vystačily na několik životních příběhů, Erdmanová stále nachází radost u klavíru a opakovaně dokazuje, že aktivita a vnitřní motivace mohou hrát důležitou roli v tom, jak se člověk cítí.
Zdravotně na tom podle svých slov není špatně. Připouští sice, že ji trápí artritida a s ní spojené bolesti, jinak se ale považuje za „docela zdravou“. V době, kdy se mnoho lidí ve vyšším věku potýká s výrazným omezením pohybu i samostatnosti, působí její kondice jako výjimečná.
Video z oslavy ukazuje, jak energicky působí
Jak Erdmanová působí při oslavě 106. narozenin, je možné vidět i na videu. Záběry připomínají, že kromě zdravotních předpokladů hraje v dlouhověkosti roli i psychika, sociální vazby a pravidelná aktivita, kterou člověk dělá rád.
Její jednoduché poselství je přitom stále stejné: vděčnost, víra a hudba. A i když univerzální recept na dlouhý život neexistuje, její příběh ukazuje, že smysl, komunita a radost z maličkostí mohou být tím, co člověka drží nad vodou i ve velmi vysokém věku.
