Rodiče pocházejí z různých ras – otec je běloch se světlou pletí, matka má tmavou pleť. V rodině vyrůstá celkem pět dětí. Kromě Mary a Lucy mají ještě dva syny a jednu dceru, přičemž všichni tři sourozenci zdědili tmavou pleť po matce. Jedinou výjimkou je Lucy, která na první pohled mezi ostatní vůbec nezapadá.
Genetický zázrak: šance jedna ku milionu
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o omyl v porodnici. Z vědeckého hlediska ale nejde o nic nemožného – pouze o extrémně vzácnou genetickou kombinaci. U smíšených párů může dojít k tomu, že se u každého z dětí jinak „poskládají“ geny pro barvu pleti, vlasů či očí. V případě Mary a Lucy však tato loterie dopadla tak neobvykle, že i odborníci mluví o raritě.
V populárně-vědeckých textech se často uvádí, že pravděpodobnost narození takto rozdílných dvojčat je zhruba jedna ku milionu. Přestože jde o odhad, dobře ilustruje, jak výjimečný tento případ je. Mary a Lucy tak nejsou jen obyčejná sourozenecká dvojice, ale světově známý příklad, jak rozmanitě se mohou projevit geny v jedné rodině.
„Jako by nebyla naše“: šokující okamžik v porodnici
Největší překvapení neprožili jen lékaři, ale především samotná matka. Ta se k okamžiku porodu vrací s upřímností, která ukazuje, jak silný dojem na ni rozdílný vzhled dcer zanechal. Přiznává, že když poprvé spatřila svá miminka, byla tak v šoku, že jí na chvíli došla slova a nedokázala uvěřit, že obě děti jsou skutečně její.
V prvních měsících a letech života byly rozdíly přece jen o něco jemnější – dětské rysy je částečně sjednocovaly. Jak ale sestry rostly, kontrast mezi nimi se stále zvýrazňoval. Dnes, ve 23 letech, působí vedle sebe jako dokonalé protiklady: jedna připomíná typickou „anglickou zrzku“, druhá nese všechny znaky tmavšího etnika.
Dětství plné otázek: „Jsem vůbec z této rodiny?“
Nejvíce se s neobvyklou situací musela vyrovnávat Lucy, která jako jediná vypadá úplně jinak než zbytek sourozenců. Zatímco Mary a ostatní děti mají tmavou pleť po matce, Lucy mezi nimi doslova září svou bledostí. Není proto divu, že jako malá začala pochybovat o svém původu.
V určité fázi dětství si Lucy dokonce myslela, že je adoptovaná. Nedokázala si vysvětlit, proč se tak liší od svých bratrů, sestry i od Mary. Až později, když byla starší a rodiče jí podrobněji vysvětlili, jak funguje dědičnost, pochopila, že za vším stojí genetika, nikoliv tajemství v rodině.
Dívka navíc zjistila, že její vzhled není v rodokmenu žádnou novinkou. V rodině z otcovy strany se už dříve objevila žena s velmi podobnými rysy – Lucy prozradila, že její babička měla také ohnivě zrzavé vlasy a velmi bílou pleť. Právě po ní zřejmě Lucy zdědila nejen barvu vlasů a pleti, ale i celkový typ tváře. Genetická „mozaika“ tak do sebe zapadla.
Sestry jako protiklady: jiný vzhled, jiná povaha, stejné pouto
Rozdíly mezi Lucy a Mary se neomezují jen na barvu pleti či vlasů. Časem se ukázalo, že odlišné mají i povahy a zájmy. Zatímco jedna je spíše umělecky založená, druhou přitahuje psychologie a vnitřní svět člověka. I přes tyto rozdíly ale obě tvrdí, že jsou si nesmírně blízké a považují se za nejlepší přítelkyně.
Okolí však jejich sesterskému poutu dlouho nevěřilo. Kamarádky i známí byli přesvědčeni, že jde o náhodné setkání dvou dívek, které spolu prostě jen tráví hodně času. Sestry vzpomínají, že nejednou čelily pochybovačným pohledům i přímým otázkám, zda si to celé s „dvojčaty“ jen nevymýšlejí.
Situace zašla tak daleko, že jednou musely přistoupit k důkazu, který by většina sourozenců asi nikdy nepotřebovala. Dívky vyprávěly, že v určité chvíli musely kamarádům ukázat své rodné listy, aby je přesvědčily, že jsou opravdu sestry, a ne dvě cizí dívky, které se jen shodou okolností znají od dětství.
Život v početné rodině: odlišnost bez komplexů
Navzdory tomu, že Lucy vedle svých sourozenců působí téměř jako „cizí element“, sama říká, že jí její výjimečný vzhled nikdy zásadně nekomplikoval život. Přiznává, že si je vědoma toho, jak moc z rodiny vyčnívá, ale zdůrazňuje, že díky podpoře rodičů a sourozenců se u ní nevyvinuly žádné psychické problémy ani komplexy spojené s tím, jak vypadá.
Rodina je podle jejích slov soudržná a rozdílná barva pleti nikdy nebyla důvodem k rozdělování nebo upřednostňování některého z dětí. Naopak – neobvyklý příběh dvojčat je ještě více stmelil a naučil je, že rodinné pouto nestojí na tom, zda si jsou sourozenci podobní jako „vejce vejci“.
Když dospějí: kam je jejich cesty zavedly po střední škole
Dnes už Mary a Lucy dávno nejsou malé holčičky, které vzbuzují pozornost v kočárku. Ve 23 letech mají za sebou střední školu a každá se vydala vlastní profesní cestou, která opět odráží jejich rozdílné povahy i zájmy.
Lucy, která vždy inklinovala k výtvarnému umění, se rozhodla pro tvůrčí dráhu. Zajímá se o umění a design a v současné době studuje grafický design. Její volba není náhodná – už od dětství ráda kreslila, navrhovala a experimentovala s barvami a vizuální podobou věcí kolem sebe.
Mary naopak více fascinuje lidská psychika a to, co se odehrává „za očima“ člověka. Rozhodla se proto zaměřit na psychologii a plánuje se v budoucnu věnovat práci s lidmi. Jejím cílem je pomáhat ostatním lépe porozumět sobě samým a vyrovnávat se s vlastními životními příběhy – možná i proto, že sama vyrůstala v rodině, která byla kvůli neobvyklým dvojčatům často středem pozornosti.
Symbol rozmanitosti: co příběh Mary a Lucy ukazuje světu
Příběh dvojčat z Gloucesteru se postupně dostal do médií po celém světě a stal se jakýmsi symbolem toho, jak pestrá může být genetická výbava i v jedné jediné rodině. Ukazuje, že barva pleti není hranicí příbuzenství a že představy o tom, jak má „správně“ vypadat rodina, často narážejí na realitu.
Mary a Lucy dnes žijí běžný život mladých žen, studují, plánují kariéru a budoucnost. Jejich neobvyklý vzhled jim ale zároveň dává možnost připomínat světu, že identita není jen o tom, co vidíme na první pohled. A že i dvojčata mohou být „jako den a noc“ – a přesto sdílet stejné kořeny, stejné dětství a stejné rodinné příběhy.
