Eva Pavlová přiznala, že první dva roky ve funkci vnímá jako období intenzivního učení, kdy se musela přizpůsobit prostředí, které v České republice dosud nemělo jasný vzor.
Mnohé z úkolů a očekávání, která před ní stála, byla zcela nová a často se ocitala v situacích, které ji překvapily. Přestože je známá tím, že si stěžuje málo, otevřeně uznává, že začátky byly skutečně obtížné.
Funkci první dámy si totiž sama nezvolila – rozhodnutí voličů se týkalo jejího manžela, zatímco ona byla vržena do nového, neznámého světa, kde musela rychle najít své místo.
Podle jejích slov se jedním z nejzásadnějších tlaků stává neustálý dohled veřejnosti. Každý její krok, výraz či oblečení je podrobeno pečlivému hodnocení a komentářům.
Pavlová chápe, že se tím ocitla v zcela nové kategorii osobností, které jsou sledovány širokým publikem. Zvykat si na takový způsob života však není jednoduché.
Nepřetržité sledování, objektivy fotoaparátů a kritické názory na její vzhled a vystupování vytvářejí tlak, který může být těžko snesitelný.
V souvislosti s mediálním zájmem nezastírala, že se s tímto fenoménem stále potýká. Fotografové ji pronásledují jak na veřejných událostech, tak v jejím soukromém životě. Vzhledem k tomu, že nikdy nežila v záři reflektorů, dopady této pozornosti na její psychiku jsou značné.
Podle jejích slov není jednoduché čelit takovému náporu, a přiznává, že se v nové roli zatím necítí zcela autenticky. I přes to se snaží najít svůj vlastní způsob, jak tuto kapitolu života zvládnout, i když proces adaptace je pro ni náročný a pozvolný.
