- Přetěžování kloubů a šlach: Opakované nebo dlouhodobé zatěžování může vést k podráždění vazivových struktur, což může přispět k tvorbě ganglionu.
- Poranění: Úrazy či mikrotraumata v oblasti kloubů mohou iniciovat vznik tohoto útvaru.
- Degenerativní onemocnění: Stavy jako artritida mohou být spojeny s výskytem ganglionů, zejména v oblasti nehtového lůžka.
- Genetické predispozice: Výskyt ganglionu v rodině může zvyšovat pravděpodobnost jeho vzniku.
Příznaky a diagnostika
Ganglion se projevuje jako tuhý, elastický útvar pod kůží, který je obvykle nepohyblivý a může být bolestivý při tlaku nebo pohybu. Velikost ganglionu se může měnit, někdy spontánně mizí a znovu se objevuje. V některých případech může způsobovat omezení pohyblivosti postiženého kloubu nebo prstu.
Diagnostika zahrnuje fyzikální vyšetření, při kterém lékař zhodnotí velikost, tvar a umístění útvaru. Pro potvrzení diagnózy a vyloučení jiných patologických stavů mohou být použity zobrazovací metody, jako je ultrazvuk nebo magnetická rezonance.
Možnosti léčby
Přístup k léčbě ganglionu závisí na jeho velikosti, umístění a míře obtíží, které způsobuje:
- Konzervativní léčba: Pokud ganglion nezpůsobuje bolest ani funkční omezení, může být doporučen pouze pravidelný dohled, protože některé gangliony mohou spontánně vymizet.
- Imobilizace: Nošení dlahy nebo ortézy může snížit pohyb v postižené oblasti, což může vést ke zmenšení ganglionu a úlevě od bolesti.
- Aspirace: Odsátí obsahu ganglionu je méně invazivní metoda, která může poskytnout dočasnou úlevu. Nicméně, recidivy jsou poměrně časté, protože samotná stěna ganglionu zůstává neporušena.
- Chirurgické odstranění: V případech, kdy ganglion způsobuje bolest, omezuje pohyb nebo se opakovaně vrací po aspiraci, je indikována chirurgická excize. Během zákroku je ganglion odstraněn spolu s jeho stopkou co nejblíže kloubu, aby se minimalizovala možnost recidivy.
Pooperační péče a prognóza
Po chirurgickém odstranění ganglionu je často doporučena krátkodobá imobilizace postižené končetiny, následovaná rehabilitací k obnovení plné funkce. I přes chirurgickou léčbu existuje riziko recidivy, které se pohybuje kolem 10 %. Důležité je dodržovat pokyny lékaře a fyzioterapeuta, aby se minimalizovala možnost návratu ganglionu a zajistilo se optimální hojení.
