Varšavské ghetto: místo, kde hrůza nebyla výjimkou, ale pravidlem
Během druhé světové války se Irena dostala k úkolu, který znamenal každodenní střet s brutalitou okupace: byla nasazena ve varšavském ghettu. Právě tam viděla, jak nacisté zacházejí s židovským obyvatelstvem – a odmítla zůstat jen pasivním svědkem.
Napojení na odboj: Žegota a cesta do ghetta „na tyfus“
Sendlerová navázala kontakt s odbojovou skupinou „Zegota“, která se zaměřovala na pomoc Židům pronásledovaným Němci. V roce 1940 nacisté židovské obyvatelstvo uzavřeli do ghetta a Irena využila své kontakty, aby se do něj mohla dostávat.
Klíčová byla záminka, která jí otevřela dveře: kontrola nebezpečí tyfu. Nacisté se smrtelné nemoci obávali, a proto její přítomnost v oblasti tolerovali.
Děti v úkrytu a plán, který měl zmást i nacisty
V rámci činnosti v Žegotě pomáhala dětem uniknout z ghetta a následně přežít v úkrytu. Podle dochovaných svědectví šlo o akce, v nichž selhání znamenalo okamžité zatčení – a často i smrt.
Jedním z nejděsivějších, ale zároveň nejdůmyslnějších způsobů, jak děti dostat ven bez vyvolání podezření, mělo být jejich ukrývání v rakvích. Právě tento trik měl umožnit, aby byly děti z Varšavy odvezeny tak, aby se nacisté nevyptávali a nepátrali.
Zatčení gestapem a rozsudek smrti: odmítla prozradit odboj
Dne 20. října 1943 byla Irena Sendlerová zatčena gestapem. Cílem nacistů bylo rozbít odbojovou strukturu Zegoty. Irena však odmítla spolupracovat a neposkytla žádné informace. Následoval trest smrti.
V okamžiku, kdy mělo dojít k popravě, se jí podle dostupných informací podařilo podplatit strážného, aby ji propustil. Přestože věděla, že je v bezprostředním ohrožení, vrátila se ještě na místo, kde měla ukrytý klíčový „poklad“.
Kovová krabice v zemi: seznam jmen, který měl dát dětem zpět identitu
Sendlerová si vedla seznam jmen všech dětí, které zachránila. Jména uložila do kovové krabice a zakopala ji na sousedově zahradě. Nešlo jen o administrativní detail – v době, kdy lidé mizeli beze stopy a děti byly nuceny měnit identitu, představoval takový seznam naději, že se jednou podaří dohledat jejich původ a příběh.
Po skončení války se jí podle dostupných informací podařilo děti ze seznamu kontaktovat. Pomohla jim pochopit, co se stalo a jak se jim podařilo uniknout nacistickému teroru.
