Analýza, na níž se podíleli odborníci z Harvardské univerzity, se zaměřila na to, jak se lidé cítí v různých životních etapách. Zajímavý závěr: peníze samy o sobě nemusejí automaticky znamenat vyšší míru štěstí. Důležitější roli podle zjištění hrají jiné faktory – například vztahy, životní zkušenosti a schopnost nenechat se semlít negativními vlivy.
Jak výzkum probíhal: dvě skupiny, různé pocity
Do sledování se zapojilo přibližně 2 500 účastníků. Vědci je rozdělili do dvou kategorií: první skupina zahrnovala ty, kteří se považovali za velmi šťastné, a druhá ty, kteří uvedli, že nejsou příliš šťastní. Následně respondenty rozčlenili do věkových skupin, aby zjistili, v jaké etapě života se subjektivní pocit štěstí objevuje nejčastěji.
Nejšťastnější jsou šedesátníci, nejhůře vycházejí čtyřicátníci
Výsledek je pro mnoho lidí překvapivý: věková skupina kolem 60 let uváděla v průměru nejvyšší míru štěstí. Na opačném konci žebříčku se objevila střední generace – nejméně šťastní se podle dat cítí lidé ve věku 40 až 49 let.
Výzkum zároveň naznačil, že i mezi mladšími lidmi je výrazná část těch, kteří se cítí velmi dobře: 20 % lidí mladších 40 let odpovědělo, že se cítí velmi šťastní. Celkově však křivka spokojenosti podle těchto zjištění vypadá tak, že v určitém období života přichází propad, po němž následuje postupný návrat k větší pohodě.
Proč se to láme po čtyřicítce?
Psychiatr Robert Waldinger v této souvislosti popsal, že lidé často mění priority a „čistí“ si život od toho, co je dlouhodobě vyčerpává. „Po čtyřicítce se zbavujeme závazků, přátel, kteří nás nedělají šťastnými, nebo vztahů, které nás negativně ovlivňují“, uvedl.
Právě období kolem poloviny života bývá spojováno s tlakem na výkon, starostmi o rodinu, kariéru, finance i zdraví. Studie zároveň uvádí, že nejnešťastnější býváme přibližně ve věku 47 až 48 let, kdy se často kumulují problémy a odpovědnost.
Co se mění po šedesátce: více klidu, více nadhledu
Podle závěrů výzkumu lidé od 60 let častěji žijí vědoměji a dokážou přikládat větší váhu pozitivním věcem než těm negativním. S věkem přichází zkušenost, realističtější očekávání i schopnost nenechat se rozhodit drobnostmi, které dříve dokázaly zkazit celý den.
Waldinger zároveň tvrdí, že v tomto věku jsme emocionálně moudřejší a že právě moudrost může vést k osobní spokojenosti. Důležitý faktor však není jen vnitřní nastavení: podle něj mohou být mnohem šťastnější ti, kteří udržují širší sociální vztahy.
Co si z toho odnést: štěstí není jednorázový jackpot
Zjištění naznačují, že štěstí není pevně daný stav, který buď máte, nebo nemáte. Spíše se v čase proměňuje a souvisí s tím, jaké povinnosti řešíme, jaké vztahy si udržujeme a jak se učíme pracovat se stresem. Pokud se lidé kolem šedesátky cítí nejspokojeněji, může to být i tím, že už lépe vědí, co chtějí – a stejně tak i to, co už ve svém životě nechtějí.
