Petra
Přísná, zásadová a kontrolující. Petra bývá vnímána jako žena, která potřebuje mít věci pod absolutní kontrolou – a to včetně života vlastního dítěte. Každý krok musí dávat smysl podle jejích pravidel. Spontánnost? Slabost. Chyba? Nepřijatelná.
Petra často:
- neustále vnucuje svůj názor a očekává poslušnost,
- porušuje osobní hranice dítěte, protože „ví, co je pro něj nejlepší“,
- jen obtížně hledá kompromis a cestu na půl cesty.
Dítě pak vyrůstá v pocitu, že láska je odměnou za výkon. Jakmile se mu nedaří, místo podpory přichází kritika. Petra si to většinou neuvědomuje – má pocit, že vychovává silnou osobnost. Výsledkem ale může být nejistota a strach z chyb.
Iveta
Perfekcionistka s ideálním obrazem rodiny. Iveta má ráda krásné představy – a očekává, že realita se jim přizpůsobí. Její dítě má být to nejposlušnější, nejzodpovědnější a nejlépe vychované. Ráda jej dává za příklad ostatním.
Problém nastává ve chvíli, kdy:
- dítě přestane odpovídat její představě,
- realita se rozchází s fantazií,
- objeví se slabost, vzdor nebo selhání.
V takovém momentu se Iveta často emočně stáhne. Neumí pracovat se zklamáním a místo podpory volí chlad nebo nezájem. Dítě pak bojuje s pocitem, že je milované jen tehdy, když splní očekávání. Iveta si přitom myslí, že tím děti motivuje – ve skutečnosti je může zraňovat.
Soňa
Emočně výbušná a nevyzpytatelná. Soňa je často spojována s prudkými emocemi. Jednu chvíli láskyplná a obětavá, druhou podrážděná, křičící a zahlcená vlastními pocity. Její nálady se rychle mění a dítě nikdy neví, co přijde.
Typické rysy, které se Soňou spojují:
- časté nadávání a slovní výbuchy,
- přenášení vlastních frustrací na dítě,
- omlouvání chování větou „já už jsem prostě taková“.
Soňa své dítě může hluboce milovat, ale neumí své emoce regulovat. V těžkých chvílích, kdy dítě potřebuje klid a oporu, přichází chaos. Dítě se pak učí potlačovat vlastní pocity, aby „nerozhněvalo mámu“.
Proč tyto stereotypy vznikají?
Podobné články fungují, protože pojmenovávají strachy, které mnozí lidé sami zažili. Nejde o jméno samotné, ale o určité typy chování, které se s ním v kolektivní představě spojují. Jméno se stává symbolem.
Je důležité si uvědomit:
- žádné jméno neurčuje, jaká bude žena matka,
- chování se dá měnit a zlepšovat,
- skutečná síla mateřství spočívá v empatii, ne v kontrole.
Závěr
Říct, že ženy s určitými jmény jsou „horší než macecha“, je přehnané – ale právě přehánění dělá tyto texty virálními. Berte je jako zrcadlo chování, ne jako rozsudek. Pokud se v některém popisu poznáváte, není to důvod k odsouzení, ale příležitost ke změně.
Protože dobrá matka není ta dokonalá. Ale ta, která dokáže své dítě podržet, když je nejhůř.
