Starší dcera Natálie Jirásková je už dospělá žena a partnera má po svém boku delší dobu. Ve společnosti se objevuje sebevědomě, pracovně se prosazuje v modelingu a po jejím boku se pravidelně objevuje i její přítel.
Ani mladší Karolína Jirásková už není „malá Kája“. Také ona se netají tím, že je zadaná, a veřejně přiznává, že i v jejím životě hraje láska výraznou roli. Pro Ivu je to jasný signál: období dětských her definitivně skončilo, nastoupila éra prvních vážnějších vztahů.
Kubelková přiznává, že první informace o jejich známostech brala s velkým nadhledem. Podle ní je naprosto přirozené, že v určitém věku se mladí lidé učí randit, poznávat druhé a zjišťovat, co vlastně od partnerství chtějí. Bez těchto zkušeností by podle ní nikdy nezjistili, jaká láska jim dává smysl – a jaká ne.
„Je to jejich život“: do vztahů dcer se neplete
I když je Iva Kubelková známá tím, že se svými dcerami má blízký vztah, v jedné věci má jasno – jejich partneři jsou hlavně jejich téma.
Moderátorka potvrdila, že už se s chlapci svých dcer osobně seznámila. Výrazná modelka a televizní tvář tak měla možnost vidět, jak se vedle jejích dívek chovají, jak s nimi mluví a jak do rodiny zapadají. Přesto jasně říká, že se snaží jejich vztahy neřídit a nehodnotit každým krokem.
Vnímá je jako osobní záležitost svých dětí. Podle ní je důležité, aby si Natálie i Karolína své zkušenosti prožily samy, a to včetně těch, které možná nebudou jen příjemné. Iva dobře ví, že vztahy nejsou nikdy černobílé – a že žádná maminka nemůže za své dcery odžít všechny zklamání, chyby ani první velké zamilovanosti.
Proto volí postoj: jsem tady, když budete potřebovat, ale žiju za vás jen do určité hranice.
Láska není jen euforie: vztahy jsou dřina na dlouhou trať
Životní zkušenosti naučily Kubelkovou dívat se na partnerské vztahy bez růžových brýlí. Otevřeně přiznává, že vztahy nebývají jednoduché – a už vůbec nejsou jen o prvotní jiskře a motýlcích v břiše.
Podle ní je každý dlouhodobý vztah něco, o co je nutné soustavně pečovat. Nestačí jen počáteční zamilovanost, která se dříve či později přirozeně uklidní.
Iva zdůrazňuje, že skutečné partnerství stojí na:
- ochotě na sobě pracovat,
- vzájemné toleranci a respektu,
- schopnosti podporovat jeden druhého v dobrém i zlém.
Právě to se snaží dcerám předat. Ne skrze zákazy, ale spíše skrze to, jak sama žije a jak o vztazích mluví. Láska podle ní není hotový výrobek, ale proces, který se stále vyvíjí – a je jen na lidech v něm, zda ho udrží při životě.
Moderní máma, která věří svým dcerám – ale má i jasná pravidla
Sama sebe Iva popisuje jako moderní, tolerantní mámu, která dcerám dopřává velkou míru svobody. Neuzavírá je do zlaté klece a nevyžaduje, aby každý krok konzultovaly. Ví, že Natálie i Karolína rostly v prostředí, kde se hodně mluvilo, naslouchalo a přemýšlelo – a spoléhá na to, že to v nich zanechalo stopu.
Zároveň si ale nemyslí, že by úkolem rodičů bylo stát se jen „kamarádem bez hranic“. Otevřenost podle ní musí jít ruku v ruce s určitými pravidly, obzvlášť v době, kdy jsou děti ještě velmi mladé a snadno zranitelné.
Proto se netají tím, že v rámci výchovy volí kombinaci svobody a jasných mantinelů:
- o vztazích, lásce i sexu se doma mluví otevřeně,
- dcery mají prostor rozhodovat o svém životě,
- ale současně vědí, kde jsou hranice, za které se nejde – ať už jde o respekt, zdraví nebo vlastní sebeúctu.
Radost, respekt a vědomí, že chyby k životu patří
Dnes Iva Kubelková pozoruje své dcery v nových rolích – z malých holek se staly mladé ženy, které experimentují, zamilovávají se, hledají se.
Podle jejích slov je sleduje s radostí, pýchou i respektem. Nesnaží se je držet zpátky, ale zároveň stojí v pozadí připravená zasáhnout, pokud by se situace začala vyvíjet směrem, který už není bezpečný nebo zdravý.
Kubelková věří, že každá zkušenost – dobrá i špatná – může člověka posunout, pokud se z ní dokáže poučit. První lásky, první zklamání i první velká rozhodnutí jsou podle ní součástí cesty k dospělosti, na které může být máma průvodkyní, nikoli diktátorkou.
A tak nechává Natálii i Karolínu žít jejich vlastní příběhy, ale nikdy nezavírá dveře, když potřebují – ať už obejmout, vyslechnout, nebo jen připomenout, že ať se v lásce děje cokoli, domov a máma tu pro ně budou vždycky.
