Na Slovensku mu lidé doslova zaplnili ulici, transparent s přáním visel na domě, Funny Fellows mu zahráli a nechyběla ani slavnostní vernisáž jeho nejslavnějších fotografií. Sám Saudek přiznal, že měl co dělat, aby nepropukl v slzy dojetí.
Hořká slova směrem k domovině
Uprostřed oslav ale přišlo nečekané vyznání – a ne právě lichotivé.
„V Česku bych takové přijetí nezažil. Panuje tam závist, malost a nevděk. Češi mě zklamali,“ pronesl Saudek bez servítků. Dodal, že v posledních letech spíše než uznání čelí přehlížení a jeho práce doma není vnímána s takovým respektem jako na Slovensku.
Jeho slova rozvířila diskuze mezi fanoušky i kulturními kritiky. Mnozí mu přizvukují, jiní připomínají, že jeho kontroverzní povaha mohla přispět k chladnějším reakcím doma.
Očarován slovenskou srdečností
Slovensko podle Saudka nezískalo jen jeho profesionální respekt, ale i osobní sympatie.
Neopomněl zmínit ani slovenské ženy: „Jsou krásnější, srdečnější a přitažlivější než Češky,“ řekl s úsměvem typickým pro jeho provokativní styl. A dokonce naznačil, že na Slovensku možná zůstane – byť s nadsázkou, mluví o jakési „pozdní umělecké emigraci“.
Saudek: Legenda, která se nebojí říct pravdu
Jan Saudek vždy šel proti proudu – a ani ve svých devadesáti letech se nebojí říkat, co si myslí. I díky tomu zůstává jedním z nejznámějších českých fotografů světového formátu. Ať už se jeho názory líbí, nebo ne, nelze mu upřít odvahu, autenticitu a celoživotní oddanost umění.
Je otázkou, zda jeho hořké slova přimějí českou společnost k zamyšlení, nebo zda definitivně zamíří za vřelejší náručí Slovenska.
