Je mi 74 let a adoptovala jsem německého ovčáka, kterého chtěli uspat! Teď mi zachraňuje život každý den

Publikováno 29.05.2025
Autor:
Hashtagy článku: #ŽádnéNicNásNenapadlo
reklama
Rate this post

Důvod? „Stěhujeme se a velkého psa už nezvládáme.“

reklama

Pes, kterého sami vychovali, jim najednou přišel zbytečný. Ale útulek odmítl jejich žádost – a dobře udělal.

Proč jsem si ho vzala? Protože jsem věděla, že ho potřebuju stejně jako on mě

Když mi Daniel vyprávěl ten příběh, nemohla jsem na toho psa přestat myslet. Řekla jsem si: „Proč ne já? Vím, jak s velkými psy zacházet. Dám mu domov.“

Daniel váhal. „Mami, je ti 74, jsi si jistá?“ Ale já už jsem se rozhodla.

Když jsem Huntera uviděla, hned jsem věděla, že je hodný. Přišel ke mně, podíval se mi do očí – a bylo jasno. Ještě ten den jsem ho vzala domů.

Teď jsme nerozluční. Spí u mých nohou, chrání mě – a miluje mě

Hunter se u mě zabydlel, jako by u mě žil celý život. Sedí vedle mě na verandě, když čteme knížky, běhá po dvorku, sleduje kočky se zdvořilým nezájmem. Jednou dokonce našel klíče sousedovu synovi, který je zoufale hledal.

„Má lepší čich než my všichni dohromady!“ smála jsem se.

A Daniel? Ten, co se bál, že to nezvládnu? Teď říká: „Mami, tohle bylo to nejlepší rozhodnutí.“

Bývalí majitelé se vrátili – chtěli ho zpět! Ale už bylo pozdě...

Po měsíci mi Daniel volal: „Mami, bývalí majitelé se vrátili do útulku. Chtějí Huntera zpátky.“

Bylo mi zle. Ale zaměstnanci útulku je odmítli. Připomněli jim, že ho chtěli nechat utratit. A že už nemají žádné právo se k němu vracet.

Díky bohu!

Hunter se stal psím hrdinou. Pomáhá i ostatním

Veterinář si všiml, jak je Hunter klidný a vyrovnaný. Navrhl mi, abych ho vycvičila jako psa společníka. Teď chodíme do domova důchodců a rozdáváme radost.

Jeden pán, který celé měsíce nemluvil, se poprvé usmál – a to díky Hunterovi.

Zachránila jsem ho. Ale možná on zachránil mě

Jednou jsem při procházce upadla. Hunter byl okamžitě u mě, podepřel mě tělem, dokud jsem se nezvedla.

Můj syn se směje: „Mami, ty jsi nezachránila jeho. On zachránil tebe.“

A víte co? Možná má pravdu.


Možná jste si mysleli, že na lásku, přátelství a nové začátky je už pozdě. Ale věřte mi – není. Věk je jen číslo. Hunter mi to dokazuje každý den.

Sdílejte tento příběh dál. Možná tím zachráníte další zvíře – a možná i něčí srdce.



Rate this post
Autorský
článek



Co si o tom myslíte?
Diskuze
Doporučené k přečtení