Jenže když o dva dny později dorazí na místo, nestačí zírat: John už je tam. Stan postavený, dřevo na oheň nasekané, večeře na grilu a v ruce vychlazené pivo. Prostě jako pán.
„Johne?!“ zírá jeden z nich. „Jak je to možný? Co tvoje žena? Jak jsi ji přemluvil?!“
John se jen usměje a pohodlně se opře do skládací židle.
„Kluci,“ říká, „včera večer si sedím doma v křesle a najednou na mě zezadu skočí manželka, zakryje mi oči a šeptá: ‚Hádej, kdo je to?‘
Sundám jí ruce z očí – a tam stojí v krajkové noční košilce, jak vystřižená z romantického filmu. Vede mě do ložnice, všude svíčky, růže, fakt jako z románu.
A pak mi podává pouta a provazy a říká: ‚Přivaž mě, lásko… a dělej si, co chceš.‘
Tak jsem si sbalil věci… a tady mě máte!“