Byt potemněl, dveře se tiše zavřely a po jejích slovech se rozhostilo jen ticho, které bolelo víc než křik. Vztah, který roky drželi při životě ze zvyku a ze strachu z osamění, se zlomil během několika minut. Co se stane s člověkem, když pochopí, že největší odvaha není zůstat, ale odejít – a pustit i sám sebe?
Poslední rozhovor, který změnil všechno
V obývacím pokoji panovalo přítmí, jen jediná lampa vrhala světlo na její tvář. Byla unavená, stažená bolestí, a přesto působila cize, jako by do toho bytu už dávno nepatřila. Stála u věšáku, třesoucíma se rukama si zapínala kabát a pronesla slova, která se mu později budou vracet ve snech: „Nemůžu takhle dál,“ řekla tiše, ale rozhodně.






