Konec parazitování: Tchyně chtěla napálit hosta, ten jí dal lekci, na kterou nezapomene

Publikováno 30.03.2025
Hashtagy článku: #ŽádnéNicNásNenapadlo
reklama
3.9/5 - (7 votes)

Po svatbě s mým manželem Danem jsem však poznala úplně jinou realitu. Jeho rodina žila v luxusu – nádherný dům v nejlepší čtvrti, drahá auta, dovolené v exotických destinacích. Přesto u nich převládal jeden nechutný zvyk: při každé společné večeři "zapomněli" peněženku nebo "dostali důležitý telefonát", a tak jsme účet nakonec vždy platili my.

reklama

„Zase to udělali,“ stěžovala jsem si Danovi po jedné z mnoha takových situací. Jeho rodiče se nenápadně vytratili, zatímco Dan byl na toaletě, a nám zbyl účet na 300 dolarů. „Tvůj táta doslova předstíral, že mu někdo volá!“ Dan jen rezignovaně pokrčil rameny. „Vím. Vždycky to tak dělají.“

Zvykli si na to i další členové rodiny – Danův bratr Tyler se ženou převzali „rodinnou tradici“ a stejně jako ostatní mizeli bez placení.

Jednoho dne přišla pozvánka na oslavu 60. narozenin Danovy matky. My jsme se ten víkend chystali na výlet do Mexika a nemohli jsme dorazit. Namísto nás chtěli pozvat mou maminku. Hned jsem pojala podezření – moje tchyně nikdy nejevila zájem se s ní sblížit. Vypadalo to jako nastražená past.

Okamžitě jsem mámě zavolala a varovala ji. Vysvětlila jsem jí, jak to v Danově rodině chodí: objednávají ty nejdražší jídla a vína a na konci zmizí. Maminka se jen smála. „Neboj se, všechno mám pod kontrolou.“

Večer oslavy jsme s Danem trávili v hotelu, daleko od domova. Napjatě jsem kontrolovala telefon, ale žádná zoufalá zpráva nepřišla. Druhý den ráno mi máma napsala: „Byl to nádherný večer. Zavolej, až se vrátíš.“

Po návratu jsem okamžitě volala. „Tak co se stalo?“ ptala jsem se nedočkavě.

Maminka se smíchem vyprávěla, jak večeře začala pompézně – šampaňské, wagyu steak se zlatem, vína z archivních sbírek. Sama si objednala jen těstoviny a vodu.

A pak přišel účet – přes 1500 dolarů. Všichni členové Danovy rodiny jeden po druhém odcházeli. Tchyně „zapomněla kabelku doma“, tchán „šel pro peněženku do auta“, a ostatní „museli zkontrolovat chůvu“. Máma zůstala sama.

Ale místo zoufalství si objednala dezert – čokoládový suflé a nejdražší portské. Poté požádala o manažera. Ukázalo se, že šéf restaurace Robbi byl jejím bývalým žákem. Po přátelském rozhovoru se rozhodli situaci vyřešit stylově.

Robbi zavolal rodině a oznámil jim, že odešli bez placení. Upozornil je, že buď se vrátí a zaplatí, nebo bude incident hlášen jako krádež. Tchán se snažil vymluvit, ale Robbi trval na svém. Rodina se vrátila – ponížená a rozhořčená. Tchyně se červenala vzteky. Navíc jim Robbi přičetl 25% „poplatek za nepříjemnosti“, čímž se účet vyšplhal přes 2000 dolarů.

A jako třešnička na dortu – následujícího dne tchyně volala mámě, aby jí „poděkovala za účast“ a tvrdila: „My vždy platíme za rodinné večeře.“

Maminka s klidem odpověděla, že někteří lidé se učí jen skrze následky. A měla pravdu. Od té doby, kdykoliv jdeme s Danovou rodinou na večeři, tchyně nahlas prohlásí: „Dnes si každý platí sám!“



3.9/5 - (7 votes)
Autorský
článek



Co si o tom myslíte?
Diskuze
Doporučené k přečtení