Odborníci rozlišují dva základní typy diabetu. U diabetu 1. typu jde o onemocnění, při němž tělo prakticky nevytváří vlastní inzulin. Tato forma se velmi často objevuje u dětí a mladých lidí. Pacient je pak obvykle celoživotně závislý na pravidelném podávání inzulinu. Pokud potřebnou dávku nedostane včas – například kvůli vynechání injekce, poruše inzulinové pumpy či náhlé nevolnosti – může během krátké doby upadnout do diabetického kómatu.
Diabetes 2. typu se obvykle rozvíjí až v dospělosti. V mnoha případech jej lze zpočátku zvládnout změnou životního stylu, úpravou jídelníčku a užíváním tablet. U pokročilejších nebo hůře kompenzovaných forem je však i zde nutné nasazení inzulinu. Stejně jako u prvního typu platí, že špatně nastavená léčba, vynechání léků či nevhodná strava mohou vést k prudkým výkyvům hladiny cukru v krvi.
Strava, léčba a okolí: proč je důležité vědět, co sledovat
U obou typů diabetu je klíčová kontrola stravy a celkové životosprávy. Nevhodné jídlo, vynechané dávky inzulinu nebo naopak nadbytečné množství léků mohou způsobit buď příliš nízkou hladinu cukru v krvi (hypoglykémii), nebo naopak příliš vysokou (hyperglykémii).
Diabetici jsou obvykle vedeni k tomu, aby své tělo pozorně sledovali a rozpoznali varovné signály. Jenže problém nastává ve chvíli, kdy se člověk s cukrovkou ocitne v neznámém prostředí – například na ulici, v MHD, v obchodě či na návštěvě – a náhle se mu přitíží. Okolí často netuší, že jde o pacienta s diabetem, a jeho chování si vysvětlí nejjednodušším způsobem: „je opilý“.
Právě proto je zásadní, aby i lidé bez diabetu znali typické projevy hypoglykémie a hyperglykémie. Rozpoznání těchto stavů může doslova rozhodnout o životě či smrti. Místo odsuzujícího pohledu může pomoci jediná otázka: „Máte cukrovku?“ – a zavolání záchranné služby.
Hypoglykémie: když je cukru v krvi nebezpečně málo
Hypoglykémie znamená, že hladina glukózy v krvi klesla pod bezpečnou mez. Jde o stav, který se může rozvinout velmi rychle – například po aplikaci inzulinu bez dostatečného příjmu jídla, po fyzické námaze nebo po chybně odhadnuté dávce léků.
Příznaky nízké hladiny cukru v krvi:
– slabost
– třes
– bledost
– pocení
– závratě
– ztráta koncentrace
– pláč, úzkost
– nevolnost
– nezřetelná řeč
– poruchy zraku
– rychlý puls
– sípání
– křeče
– nervozita, agresivita
– ztráta vědomí
Tyto projevy jsou mimořádně zrádné: člověk se může třást, potácet, být zmatený, mluvit nesrozumitelně, působit agresivně nebo plačtivě. Přesně tak se často chová i silně podnapilý člověk. Právě proto bývá hypoglykémie zaměňována s opilostí, a to i v případech, kdy je pacient v kritickém stavu a není schopen si sám pomoci.
Nevyhnutelným rizikem je, že diabetik během takové epizody sám nemusí poznat, že mu prudce klesl cukr. Může být dezorientovaný, odmítat pomoc nebo nedokázat vysvětlit, co se děje. Někdy se projeví jen jeden či dva z uvedených příznaků, takže okolí nemá šanci snadno situaci vyhodnotit. O to důležitější je, aby lidé kolem nepodléhali předsudkům a raději zavolali zdravotnickou záchrannou službu, než aby nechali postiženého bez pomoci.
Jak pomoci při podezření na hypoglykémii
Pokud je člověk při vědomí, komunikuje a je schopen polykat, lze mu pomoci rychlým podáním cukru. Vhodná je glukóza v tabletách, obyčejný krystalový cukr rozpuštěný v malém množství vody, sladký nápoj nebo potraviny s vysokým obsahem cukru. Cílem je co nejrychleji zvýšit hladinu glukózy v krvi.
Jestliže však postižený ztrácí vědomí, nedokáže polykat nebo hrozí vdechnutí tekutin či jídla, nesmí se mu nic násilně podávat ústy. V takové situaci je nutné postiženého uložit do stabilizované polohy na boku, zkontrolovat dýchání a okamžitě volat záchrannou službu. Zdravotníci mohou podat injekci glukózy, po které se pacient obvykle poměrně rychle probírá. Každá minuta však hraje roli.
Hyperglykémie: když je cukru naopak příliš
Na opačném konci spektra stojí hyperglykémie, tedy nadměrně vysoká hladina glukózy v krvi. Tento stav se obvykle rozvíjí pomaleji než hypoglykémie, ale pokud není včas řešen, může vést k diabetické ketoacidóze či jiným život ohrožujícím komplikacím.
Příznaky zvýšené hladiny glukózy v krvi:
– ovocný dech
– nevolnost, zvracení
– přerušované dýchání
– sucho v ústech
-pociťuje žízeň
– zvýšený puls
– bolest žaludku
– časté močení
Typickým varovným signálem je sladký, až ovocný zápach z úst, který vzniká při hromadění ketolátek v organismu. Přidat se může silná žízeň, sucho v ústech, časté močení, bolesti břicha, zrychlený tep a potíže s dýcháním. Pacient bývá vysílený, může zvracet a postupně se jeho stav zhoršuje.
Také u hyperglykémie platí, že okolí by nemělo podceňovat kombinaci těchto příznaků. U známého diabetika je na místě okamžitě kontaktovat lékaře nebo záchrannou službu, zejména pokud má postižený potíže s dýcháním, je zmatený nebo se jeho stav rychle mění.
Neodsuzujte, jednejte. Kdy volat záchranku bez odkladu
Ve veřejném prostoru se často setkáváme s lidmi, kteří vypadají „podezřele“ – potácejí se, mluví nesouvisle, sedí nebo leží na zemi. Automatická nálepka „opilec“ však může být v těchto případech krutým omylem. U diabetika v hypoglykémii nebo těžké hyperglykémii může váhání s pomocí znamenat přímé ohrožení života.
Platí jednoduché pravidlo: pokud má člověk zjevné zdravotní potíže, nereaguje normálně, je zmatený, upadá do bezvědomí nebo se jeho stav zdá vážný, je vždy lepší zavolat zdravotnickou záchrannou službu. Operátor na tísňové lince dokáže poradit, jak postupovat do příjezdu posádky, a pomůže situaci správně vyhodnotit.
Ne každý, kdo leží na zemi, je opilý. Může to být diabetik bojující o život, člověk s jiným akutním onemocněním nebo někdo, kdo prostě potřebuje naši pomoc. Všímejme si proto varovných signálů, nepodléhejme předsudkům a raději jednejme – někdy stačí jediný telefonát, aby se z tragického konce stal příběh se šťastným pokračováním.
