Manželka celý týden snila o tom, že po letech vyrazí na sraz spolužáků. Místo podpory ale doma narazila na chladné odmítnutí a ponižující řeči o tom, že jako „obyčejná hospodyně“ tam nemá co dělat. O pár týdnů později však zazvonil u dveří kurýr s těžkým balíkem na její jméno – a v obýváku se během pár minut zhroutil obraz ženy, kterou si její muž myslel, že zná. Jak se dá žít vedle člověka, jehož skutečný život vůbec nevidíme?
„Na sraz nejdeš, nemáš se čím chlubit.“ Jedna věta, která všechno zlomila
Manželka o plánovaném srazu spolužáků mluvila s nadšením, které jsem už dlouho neviděl. Týdny dopředu si v duchu přehrávala, jaké to bude znovu potkat lidi z gymnázia, přemýšlela, co si vezme na sebe, a s téměř dětskou radostí vytahovala ze šatníku šaty, aby je zkoušela před zrcadlem. Zvala mě, abych se podíval, žádala o názor, snažila se mě zapojit do svých příprav. Já ji však poslouchal jen napůl, spíš z povinnosti než z opravdového zájmu, až mě její euforie začala rozčilovat.
