Vše změnila až Kevinem prohraná bitva s rakovinou. Kevin zemřel ve věku 69 let a Julie se ze dne na den ocitla sama v domě, který byl dosud domovem pro celou rodinu. Smutek po ztrátě milovaného partnera ji zcela ochromil a dlouho se nedokázala pustit do ničeho, co by jí muže znovu připomnělo víc, než bylo nutné.
Jedno pravidlo však nad jejich manželstvím viselo celé roky: přísný zákaz vstupovat na půdu rodinného domu. Kevin byl v této věci neoblomný. Podkroví bylo jeho útočištěm, jeho soukromým prostorem, kam Julie nikdy nesměla. Vysvětloval jí, že jde o jeho osobní záležitost, a dával jasně najevo, že tam nemá chodit.
Julie tento zákaz respektovala. Věřila, že i v harmonickém vztahu má mít každý kousek vlastního prostoru. Netušila však, že právě za těmito dveřmi se skrývá tajemství, které vyjde najevo až po Kevinově smrti.
Po smrti manžela musela porušit jeho poslední přání
Jak čas plynul, Julie se musela postavit realitě čelem. Jednou z nejtěžších povinností po ztrátě milovaného člověka je vyklidit jeho osobní věci – oblečení, dokumenty, osobní předměty, které celý život provázely každodenní rutinu. Každý kus oblečení, každá krabice, každý lístek v zásuvce připomínají člověka, který už se nikdy nevrátí.
Julie se rozhodla, že nastal čas. Začala systematicky procházet věci, které po Kevinovi zůstaly, třídit je, uchovávat to nejcennější a zbytek nechat odejít. Brzy však narazila na problém, kterému se roky vyhýbala – půdu, do které nikdy nesměla.
Teď už ale nešlo o respekt k manželovu tajemství, nýbrž o nutnost. Dům bylo potřeba dát do pořádku a Julie věděla, že jednou se tam stejně bude muset podívat. Po letech váhání tak poprvé stála před dveřmi na půdu s klíčem v ruce a s vědomím, že porušuje přání muže, kterého milovala.
„Nikdy mě tam nepustil“ – a pak přišel šok
Jak Julie později popsala, samotný okamžik, kdy vystoupala po schodech a otevřela dveře, si pamatuje do nejmenšího detailu. Půda byla plná krabic a zaprášeného nábytku, ale už na první pohled bylo jasné, že nejde jen o běžný sklad starých věcí.
„Nikdy mě nenechal jít nahoru na půdu, ale poté, co Kevin zemřel, jsem musela udělat nějakou práci v podkroví,“ popsala Julie okamžik, kdy poprvé vstoupila do prostoru, který byl pro ni dlouhé roky tabu.
Nečekaný komentář zazněl i od ženy, která jí s úklidem pomáhala. „Uklízečka řekla: Víte, kolik je tam krabic?“ vzpomíná Julie. Jakmile začaly krabice a překryté předměty postupně odhalovat, ukázalo se, že nejde o pár starých věcí, ale o rozsáhlou a pečlivě budovanou sbírku.
Podkroví plné skleněných vitrín a vycpaných zvířat
Za chvíli bylo jasno: Kevin celé roky tajně shromažďoval vycpaná zvířata. Stěny půdy byly doslova obložené skleněnými vitrínami, uvnitř kterých se nacházela pečlivě upravená zvířata všech druhů. Nebylo jich jen pár – uklízečka a Julie napočítaly celkem 12 velkých skleněných vitrín, o jejichž existenci Julie neměla ani tušení.
„Našli 12 skleněných vitrín, o kterých jsem neměla tušení,“ říká Julie a dodává, jak ji míra utajení překvapila. „Překvapilo mě, že je tam Kevin dokázal schovat bez mého vědomí.“
Ukázalo se, že půda není jediným místem, kde Kevin svou zálibu v preparovaných zvířatech ukrýval. Vycpanými exponáty byla zaplněná i garáž. Když se vše sečetlo, napočítali odborníci přibližně 150 kusů zvířat, pečlivě uložených ve vitrínách nebo samostatně vystavených.
Od lví hlavy po albínské kosy: sbírka, která vyráží dech
Teprve při podrobném procházení nálezů začala Julie chápat, jak rozsáhlé a hodnotné Kevinovo tajemství bylo. Mezi exponáty se nacházela například lví hlava z období kolem roku 1920 – historický kus, který by zaujal i muzejní kurátory.
Součástí sbírky byl také úhoř mořský, vydra, bílý králík, jezevec, liška, zebra či buvol – africká antilopa, která patří k oblíbeným trofejím lovců. Nechyběla ani velká prosklená vitrína, v níž bylo umístěno štěně, dvojice rezavých veverek a zelený datel z 60. let 19. století. Celá kompozice působila spíše jako výjev z přírodovědného muzea než z podkroví rodinného domu.
Výčet zdaleka nekončil. Kevin shromáždil i množství ryb a ptáků – od albínských kosů přes koroptve a volavky až po dravé ryby, mezi nimiž nechyběla štika, candát ani okoun. Každý kus byl pečlivě preparován a působil dojmem, že Kevin svou sbírku budoval dlouhé roky, pravděpodobně po většinu společného života s Julie.
Ze šoku k aukci: skrytá vášeň má cenu desítek tisíc
Julie se po prvotním šoku rozhodla jednat racionálně. Uvědomovala si, že takto rozsáhlou kolekci si nemůže v domě ponechat – ať už z praktických, nebo z emocionálních důvodů. Kontaktovala proto aukční společnost, která se specializuje na podobné sbírky a historické preparáty.
Odborníci, které přizvala, posoudili stáří, stav i výjimečnost jednotlivých kusů. Jak uvedl britský list Mirror, celková hodnota sbírky byla odhadnuta zhruba na 55 000 zlotých (v přepočtu několik set tisíc korun). Z tajného koníčku, o kterém Julie neměla ani tušení, se tak vyklubala sbírka v hodnotě menšího majetku.
Skryté vášně za zavřenými dveřmi: co byste udělali vy?
Příběh Julie Gittoes ukazuje, že i po dlouhém a zdánlivě otevřeném manželství může po smrti partnera vyplout na povrch něco, co druhý nikdy netušil. Kevinova tajná sbírka vycpaných zvířat je šokující nejen svým rozsahem, ale i tím, jak pečlivě ji dokázal skrývat – celé roky, přímo nad hlavami své rodiny.
Julie se musela vyrovnat nejen se ztrátou milovaného člověka, ale i s poznáním, že část jeho života zůstala jen jeho. A zatímco pro ni šlo o nečekané odhalení, pro sběratele a milovníky taxidermie představuje tato kolekce unikátní a cenný soubor historických exponátů.
Jak byste reagovali vy, kdybyste po smrti partnera otevřeli dveře na půdu a objevili takové tajemství?
