Matematicky se příklad řeší pomocí pravidel určujících pořadí operací, známých jako PEMDAS (v angličtině) nebo BODMAS (v britském systému). Tato pravidla říkají, že se nejprve počítá to, co je v závorkách, následuje umocňování a odmocňování, poté násobení a dělení (zleva doprava), a nakonec sčítání a odčítání.
Aplikací těchto pravidel vypočítáme závorku: 2 + 2 = 4. Rovnice se tedy přepíše na 8 ÷ 2 × 4. Následuje dělení a násobení ve směru zleva doprava:
8 ÷ 2 = 4, a 4 × 4 = 16.
Podle tohoto výpočtu je výsledek 16. Ovšem právě zde vznikl problém. Někteří lidé interpretovali rovnici jako 8 ÷ [2(2 + 2)], tedy jako 8 ÷ [2 × 4], což je 8 ÷ 8, a výsledkem je pak 1. Tato interpretace vychází z názoru, že zápis 2(2 + 2) znamená, že celé 2(4) má být nejprve vyřešeno jako celek – tedy že jde o implicitní závorky.
Ačkoli většina matematiků se přiklání k tomu, že správný výsledek je 16, protože operace dělení a násobení se provádějí zleva doprava, ukázala tato situace něco podstatného: i jednoduché rovnice mohou být zdrojem velkého nedorozumění, pokud nejsou zapsány dostatečně jednoznačně.
Odborníci na výuku matematiky upozorňují, že podobné virální příklady mohou být sice zábavné, ale zároveň poukazují na slabiny ve výuce matematiky, zejména pokud jde o porozumění základním pravidlům. „Matematika je přesná, ale jazyk, kterým ji zapisujeme, může být nejednoznačný,“ shodují se mnozí učitelé.
Tato situace také ukazuje sílu internetu při šíření nejen informací, ale i zmatků. V době sociálních sítí se i základní rovnice může stát virálním fenoménem a otevřít dveře k hlubší diskuzi o vzdělání, výuce matematiky a důležitosti přesné komunikace.
Matematický příklad 8 ÷ 2(2 + 2) tak zůstává i po letech symbolem toho, jak malý detail ve způsobu zápisu může vést k velkému nedorozumění – a jak důležité je nejen umět počítat, ale také přesně chápat, co který zápis znamená.
