Někdy vás život postaví před velmi těžké zkoušky, ve kterých musíte volit mezi dobrem a zlem. Pro mnoho lidí je těžké odolat vábení pracovníků z druhé ruky. Ona však ve zkoušce poctivosti obstála a svého rozhodnutí nikdy nelitovala. Ví, že udělala správnou věc.
Nejprve je třeba důkladně zkontrolovat všechny oděvy.
Andrea Lessingová, mladá matka z americké Oklahomy, vychovává svou dospívající dceru sama. Má několikaleté zkušenosti s prací pro různé maloobchodní řetězce. Naposledy pracovala v jednom z mnoha obchodů s použitým zbožím řetězce Goodwill. Veškeré zboží, které se zde prodává, pochází z dobrovolných darů. Putují sem předměty, které někteří lidé již nepotřebují, ale které mohou ještě dobře posloužit jiným.
Součástí jeho práce bylo třídění a kontrola přijatých předmětů. Oblečení musel zkontrolovat, zda na něm nejsou skvrny nebo díry. Kromě toho musely být zkontrolovány všechny kapsy. Lidé si často před odevzdáním věcí neprohledávají kapsy, takže v nich často nacházejí nejrůznější drobnosti. Ale to, co Andrea našla v jednom z darovaných svetrů, by ji nikdy nenapadlo. Nejprve si myslela, že jsou to nějaké knihy zabalené ve svetru. Ale ne. Brzy si uvědomila, že tvrdé obaly jsou plné bankovek.
Těch pozemků bylo poměrně dost a Andrea nechápala, jak se mohly spojit. Vypadalo to, že někdo musel vyčistit skříň od oblečení a dát ho na hromadu pytlů, aniž by sebral každou jednotlivou věc. A tak teď ležely před Andreou a ona se později přiznala, že jí hlavou víří nejrůznější myšlenky. Koneckonců byl jenom člověk, a aniž by počítal peníze, dokázal odhadnout, jak mu to změní život.
Nakonec měla jeho dcera pěknou narozeninovou oslavu
Po krátkém přemýšlení však učinil rozhodnutí, kterého nikdy nelitoval. Artefakt předal svým nadřízeným. Nakonec se ukázalo, že balíčky obsahují celkem 42 000 dolarů, tedy téměř milion korun. Za celá desetiletí, kdy tato síť obchodů s použitým zbožím fungovala, se taková suma nikdy nenašla. Většinu nálezů totiž není komu vrátit, protože se nedaří dohledat jejich majitele. V tomto nálezu však byly doklady se jménem majitele.
Andrea později prohlásila, že by to byla v podstatě krádež, a i když by tyto peníze určitě použila, nikdy by nechtěla dát špatný příklad své dospívající dceři. Je přesvědčena, že žádné peníze za to nestojí. Nakonec jí však byla vyčítána její upřímnost, i když nic takového nemyslela. Od svého zaměstnavatele se dočkal pochvaly, poskytl několik rozhovorů médiím a šťastný majitel ho za jeho poctivost odměnil tisícem dolarů. A protože se blížily dceřiny narozeniny, rozhodla se jí Andrea uspořádat pěknou oslavu.
