Jelena ve své zpovědi prozrazuje, že navzdory všemu, čím si prošla, je dnes šťastnou, vdanou ženou a matkou tří dětí. Její příběh umožňuje nahlédnout do bolestných vzpomínek a chvil, které si nese z dětství, ale také do síly a odvahy, které ji přivedly k životu, který má nyní.
„Dnes jsem šťastná, vdaná žena a matka tří dětí. Ale když jsem byla dítě, nikoho jsem nepotřebovala. Pamatuji si na to období svého života velmi dobře. Je mnoho momentů, na které se snažím zapomenout, ale nemůžu, až když jsem byla teenagerka, zjistila jsem, že ani můj otec mě nechtěl.“
V ten den se spolu vydali do obchodu, ačkoli Jelena si vzpomíná, že jejich špatný vztah nabral na obrátkách a máma jí každý den říkala: „Odkdy jsem tě porodila, znepříjemňuješ mi život.“
,,Pak mi stroze přikázala, abych ji počkala u zmrzlinové lednice, abych se neodvážila jít za ní,“ – všechno se může stát –,, otočila se a odešla.“
Než stála sama, přistoupil k ní neznámý muž a nabídl jí, že jí koupí nějaké sladkosti, zeptal se, proč je sama a pláče.
,,Nikdy nezapomenu na slova toho muže, ne proto, že by byly úderné a důležité, ale proto, že jsem v té chvíli potřebovala útěchu, potřebovala jsem pozornost, aby někdo ukázal, že mu na mně záleží.“
Brzy na to se Jelena ocitla v dětském domově. Stále doufala, že se máma po ni vrátí, že se momentálně jen zlobí a ten pocit projde.
„Měsíc předtím, než si mě měla adoptovat rodina, přišla máma do sirotčince, ale ne proto, aby plakala, ani se omluvila či prosila o odpuštění – přišla mi ještě jednou krutě vysvětlit, jak jí můj porod zničil život. Řekla mi, jak kvůli mně nemá kariéru, jaká je nikdo a nic, jak nemohla najít štěstí, protože nikdo nechtěl ženu s dítětem, to je nejhorší, co mi kdo mohl říct.“
Jelena po třiceti letech konečně našla sílu ohlédnout se za touto událostí a nalézt v srdci vděčnost.
,,Až teď jí můžu říct: Děkuji ti, žena, že jsi mi dala šanci vyrůstat v normální rodině, kde rodiče tak rádi adoptovali opuštěné dítě. Děkuji, že jsi mě naučila tvým krutým zacházením, vážit si těch, kteří mě mají rádi a jsou připraveni udělat pro mě cokoliv,“ řekla Jelena.
Jelena neměla možnost jí nic říct, ale kdyby mohla, byla by to slova díků za vše, co ji mamin odchod naučil.
