Nešlo jen o titul s hlubokou tradicí, ale také o setkání s kolegy, s nimiž kdysi inscenaci vytvářel. Právě návrat k původnímu obsazení proměnil derniéru v mimořádně emotivní loučení.
Bez hořkosti, s klidem
Rozloučení nebylo dramatické ani bolestné. Spíš klidné uzavření etapy, která se už delší dobu chýlila ke konci. Hanuš totiž v Divadle v Dlouhé v posledních letech nepůsobil pravidelně a Silvestr se tak stal symbolickou tečkou.
Po představení si herec sbalil osobní věci – vzkazy, poznámky, drobné památky i vzpomínky na kolegy, kteří už nejsou mezi živými. Pro něj to nebyl jen konec roku, ale definitivní rozloučení s jedním profesním domovem.
Práce má víc než kdy dřív
O ústupu do ústraní ale nemůže být řeč. Hanuš zůstává extrémně pracovně vytížený – hraje v několika pražských divadlech, má desítky představení měsíčně a sám přiznává, že by tempo rád zpomalil. Paradoxně ale nabídky spíš přibývají.
Pozornost na sebe nedávno strhl i jako moderátor Cen Thálie, kde překvapil přirozeností a nadhledem. Přesto následné nabídky – dokonce i velmi lukrativní – odmítl. Zůstává hercem a nechce tříštit energii aktivitami, které by ho od profese odváděly.
Varování před přetížením
Herec otevřeně mluví i o extrémní pracovní zátěži, kterou dnešní herecká profese přináší. Dlouhé natáčecí dny, vysoké nároky na výkon i kondici podle něj často jdou na úkor zdraví. I proto zdůrazňuje potřebu silného profesního zázemí a organizací, které se herců dokážou zastat.
Promyšlený krok, ne únik
Konec v jednom divadle tak neznamená konec kariéry. Spíš vědomé rozhodnutí muže, který zná své limity, váží si času a ví, kam chce energii směřovat. Zavřené dveře za 23 lety? Ano. Ale otevřených cest je před Miroslavem Hanušem pořád víc než dost.
