Dnes, s odstupem téměř dvou desetiletí, se Vendula ohlíží zpět a přiznává, že samotná ztráta manžela nebyla tím jediným, co ji sráželo na kolena. Atmosféra tehdejších dní byla doslova toxická, nabitá emocemi, které se nekontrolovaně valily ze všech stran. Namísto klidu na truchlení se ocitla v centru bouře, kterou si nikdo neumí představit.
Rodinné války a útoky, které nebraly konce
V nejtěžších chvílích života člověk očekává oporu, ale Vendula se dočkala pravého opaku. Otevřeně přiznává, že to byly právě napjaté vztahy uvnitř rodiny a nevybíravé útoky z okolí, co prodloužilo její smutek na dlouhé roky. Konflikty, které se vršily jeden na druhý, jí nedovolily uzavřít kapitolu a najít vnitřní smír. Bolest se tak nevytrácela, ale naopak se v ní usazovala a zasahovala do každého aspektu jejího běžného dne.
Tato otevřená zpověď vrhá nové světlo na to, čím si musela projít jako mladá vdova pod drobnohledem celého národa. Zatímco hudba Karla Svobody dál rozdávala radost miliónům lidí, jeho žena bojovala o vlastní psychické přežití v prostředí, které jí nic neodpustilo.
Tiché návštěvy hřbitova bez kamer
Mnozí by čekali, že v den výročí najdou Vendulu u hrobu v Jevanech obklopenou věnci. Pravda je však mnohem prostší a intimnější. Vendula přiznala, že oficiální data a okázalé piety přímo nesnáší. K místu posledního odpočinku svého manžela se nevydala ani letos. Na hřbitov jezdí zásadně v tichosti, bez ohledu na to, co ukazuje kalendář.
Většinou se tam zastaví, když kolem jen tak projíždí. Jsou to chvíle, kdy se spojuje nejen se vzpomínkou na Karla, ale především na jejich dceru Klárku, která odpočívá na stejném místě. Právě tam, v ústraní od blesků fotoaparátů, nachází klid a úctu k osudu, který byl k jejich rodině tak krutý. Hudba jejího prvního manžela pro ni zůstává trvalým zdrojem emocí, ale naučila se v ní hledat to dobré, co po Karlovi zůstalo, namísto tragického konce.
Syn Jakub jako zrcadlo svého otce
Dnes Vendula upíná svou pozornost k budoucnosti a k synovi Jakubovi, který je živoucím odkazem slavného skladatele. Jakub letos stojí před zásadním životním krokem – maturitou. Vendula neskrývá obavy, které sdílí s mnoha rodiči dnešní generace. Tlak na studenty je podle ní neúměrný a současný systém zkoušek považuje za mnohem náročnější, než jaký zažila ona sama.
„Je mi těch studentů spíše líto,“ přiznává s tím, že synovi přeje hlavně klid a štěstí. Jakubův úspěch pro ni znamená víc než všechna ocenění minulosti. Devatenáct let po Karlově odchodu tak Vendula konečně stojí na pevném břehu, smířená s minulostí, ale s pohledem upřeným na dospívajícího syna, který v sobě nese geny muže, jenž změnil českou hudbu.
