Do prvního vložila mrkev, do druhého vejce a do třetího mletá kávová zrna. Po dvaceti minutách varu vypnula oheň. Mrkev a vejce vyndala a kávu nalila do šálku. Poté se obrátila na svou vnučku a zeptala se: „Co vidíš?“ Mladá žena odpověděla: „Mrkev, vejce a kávu.“ Babička ji vyzvala, aby se podívala blíže: „Dotkni se mrkve.“ Žena zjistila, že je měkká. Poté ji požádala, aby rozbila vejce; po oloupání skořápky objevila tvrdý vnitřek. Nakonec ji vyzvala, aby ochutnala kávu.
Žena se usmála nad bohatou chutí a aromatem nápoje. Zmatená se zeptala: „Co to znamená, babičko?“ Stařenka vysvětlila, že mrkev, vejce i kávová zrna čelily stejnému nepříznivému prostředí – vroucí vodě. Každé však reagovalo jinak. Mrkev, původně tvrdá a pevná, změkla a zeslábla. Vejce, křehké s tekutým vnitřkem, se uvnitř zpevnilo. Kávová zrna však proměnila vodu v lahodný nápoj. Poté se zeptala: „Když tě zasáhnou obtíže, jak reaguješ? Jsi jako mrkev, která ztratí svou sílu? Nebo jako vejce, které ztvrdne? Anebo jako kávová zrna, která dokážou proměnit nepříznivé podmínky v něco krásného?“
Tento příběh nás vybízí k zamyšlení nad naší vlastní reakcí na životní výzvy. Místo toho, abychom dovolili, aby nás obtíže oslabily nebo zatvrdily, můžeme se inspirovat kávovými zrny a snažit se proměnit těžkosti v příležitosti k růstu a pozitivní změně.
