„Moje maminka nebojovala s Parkinsonem, jak se všude psalo. Jednoduše řečeno jí došly baterky. Dalo by se to nazvat únavovým syndromem, vyhořením a nechutí cokoli dělat. To byl důvod její smrti,“ řekla otevřeně.
Péče, která bere všechnu energii
Munzarová zároveň přiznala, že období péče o rodiče ji samotnou stálo obrovské množství sil. „Kdo to zažil, ví, jak je to vyčerpávající. Člověk jede na dluh,“ popsala.
Přestože se snažila dodržovat režim a hlídat si životosprávu, tělo podle ní reagovalo jinak. Výrazně zhubla a dostávala se do stavu, kdy neměla sílu ani na obyčejnou procházku.
„Martin mi říkal: ‚Pojď na procházku,‘ a já jen seděla v křesle a přemýšlela, jak těžké představení mě večer čeká. Neměla jsem sílu,“ svěřila se.
Stejná spirála jako u maminky
Podle Munzarové její maminka pracovala v režimu, který by nezvládl ani člověk o několik dekád mladší. V pokročilém věku zvládala zájezdy, natáčení, desítky představení měsíčně i výuku studentů.
„Mít v 75 letech pět zájezdů týdně, vracet se ve dvě ráno, točit Kouzelnou školku, mít 28 představení za měsíc a učit studenty… to by nevydržel ani třicátník. Prostě jí došly baterky,“ popsala.
Sama si uvědomila, že se ocitá ve stejné spirále. „Byla jsem velmi blízko tomu, čím trpěla maminka,“ přiznala.
Naučila se říkat ne
Zlom přišel ve chvíli, kdy si uvědomila, že musí změnit přístup. Omezila pracovní diář a naučila se odmítat nabídky, i když by je profesně ráda přijala.
„Dokážu říct ne, protože vím, že by mě ta spirála znovu namotala,“ vysvětlila.
Na základě své zkušenosti založila projekt Zastav se na chvíli s Bárou Munzarovou, který má upozorňovat na rizika vyhoření a nutnost zpomalit.
Dva roky po smrti maminky cítí, že se jí postupně vrací energie. Začala se více hýbat a víc dbát na vlastní hranice.
„Došla jsem k cestě, že to jde i jinak, aniž bych nějak strádala,“ uzavřela herečka, která si bolestnou zkušeností prošla nejen jako dcera, ale i jako žena balancující mezi prací, rodinou a vlastními silami.
