Nemoc bez ztráty důstojnosti
Skarlandtová se netají tím, že zásadní roli v jejím zvládání nemoci sehrála paliativní péče. Tu oceňuje nejen z hlediska zdravotního, ale především lidského.
„Ani jsem si nepřipadala, že jsem v nemocnici,“ přiznala s úlevou.
Zkušenost mohla porovnávat i s léčbou svého manžela, který s rakovinou plic bojoval v roce 2019. Tehdy prošel chemoterapií, která byla podle jejích slov velmi vyčerpávající.
„Na kvalitě života mi vlastně neubylo,“ shrnula rozdíl, který vnímá u sebe.
Chemoterapie? V jejím věku ne
Legendární hlasatelka otevřeně přiznala, že chemoterapii by si dnes už nezvolila.
„Já bych třeba nikdy neřekla, že bych se rozhodla pro chemoterapii, je mi sedmdesát sedm let. Můj muž jí procházel a nebylo to hezké,“ řekla bez obalu.
Přitom sama čelila velmi vážné situaci – lékaři u ní objevili i metastázy v oblasti hlavy. Přesto je přesvědčená, že právě díky kvalitní paliativní péči je dnes doma.
„Psychika je pro léčbu strašně důležitá,“ zdůraznila.
Dcera po jejím boku – i profesionálně
Osud chtěl, že paliativní péči zasvětila svůj profesní život i její jediná dcera Linda Skarlandtová (50). Právě ona byla součástí týmu, který se o Martu staral.
„Mámy by měly být nesmrtelné. Když jsem byla v týmu, musela jsem se oprostit od osobních pocitů, bylo to těžké,“ svěřila se dcera.
Do péče se zapojila i vnučka Laura, která se ke své babičce nastěhovala, aby jí pomáhala. Společnost jim doma dělá fenka Airin a kocour, který podle rodiny „narušuje dámský klub“.
Rozhodnutí, které uleví celé rodině
Během nemoci učinila Marta Skarlandtová zásadní životní krok. U notářky sepsala takzvané dříve vyslovené přání.
„Když se něco stane, ušetřím rodinu rozhodování, jestli mě mají, nebo nemají odpojit od přístrojů,“ vysvětlila.
A dodala větu, která rezonuje nejsilněji:
„Na hadičkách ležet nechci.“
Paliativní péče v Česku sílí
Její příběh zároveň poukazuje na obrovský posun českého zdravotnictví. Zatímco v roce 2016 působilo v Česku pouze šest paliativních týmů, dnes jich je už 58. Právě díky nim mohou pacienti prožívat i velmi vážnou nemoc bez zbytečné bolesti, stresu a ztráty důstojnosti.
Marta Skarlandtová dnes mluví klidně, vyrovnaně a bez patosu. Nemoc ji nezbavila chuti do života, ale dala jí jistotu, že o svém konci chce rozhodovat sama.
