Uvědomila jsem si, že je nutné s nimi otevřeně promluvit. Po večeři jsem je požádala o společný rozhovor a jemně jim vysvětlila, jak moc si vážím jejich starostlivosti o mé blaho. Zároveň jsem je požádala, aby mi důvěřovaly v mých rozhodnutích týkajících se vztahů. Ujistila jsem je, že nikam nespěchám a že potřebuji jejich podporu, nikoli přísný dohled.
Tento rozhovor byl pro nás všechny obohacující. Dcery přiznaly, že nechtějí, abych znovu zažila bolest, a souhlasily, že zmírní svůj přístup. Od té doby náš domov prozářilo nové porozumění a respekt.
O několik měsíců později, když jsem představila nového partnera, mé dcery ho přijaly s opatrností, ale otevřeným srdcem. I když jsem tušila, že ho stále bedlivě sledují – pro jistotu – cítila jsem klid, protože mi důvěřovaly, že si vyberu správně.
Podobné situace nejsou ojedinělé. Mnoho rodičů, zejména matek, čelí výzvám při navazování nových vztahů po rozvodu nebo ztrátě partnera, zvláště když mají dospívající nebo dospělé děti. Děti mohou mít obavy o blaho svého rodiče a snaží se ho chránit před možným zklamáním či ublížením. Tato ochrana však může neúmyslně působit jako překážka při budování nových vztahů.
Podle vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové je důležité, aby si rodiče uvědomili, že jejich děti mohou mít strach z neznámého a obavy o jejich štěstí. Doporučuje otevřenou komunikaci, kde rodič vysvětlí své pocity a potřeby, a zároveň naslouchá obavám svých dětí. Tímto způsobem lze dosáhnout vzájemného porozumění a podpory.
