reklama
Čtyři roky žiju pod jednou střechou s tchyní. Každodenní drobné spory, hádky o poličky, mléko či vývar pomalu ničí náš společný život. A jedna jediná věta u lednice odstartovala bouři, na kterou nikdy nezapomenu.
Už čtyři roky sdílím domácnost se svým manželem, naší dvouletou dcerkou Aničkou a tchyní Evou Horákovou. Bydlíme všichni pohromadě v malém třiapůlpokojovém bytě na okraji Plzně. Nemáme jinou možnost — peněz není dost, můj muž pracuje jako automechanik, já jako knihovnice na základní škole. Po zaplacení všech účtů nám sotva zbývá na základní potřeby, natož na vlastní bydlení.
Pokračujte ve čtení článku na další straně níže.
