Jednoho sobotního odpoledne, když si Caroline hrála s dětmi na zahradě, zazvonil zvonek. Překvapená otevřela dveře a spatřila svou matku, kterou neviděla celých dvanáct let. Stála tam, uplakaná a zoufalá, a prosila o odpuštění a pomoc. Caroline, navzdory hlubokým ranám z minulosti, ji pozvala dovnitř a nabídla jí útočiště.
Během následujících dnů se ukázalo, že matka přišla o veškerý majetek a neměla kam jít. Caroline a Michael jí poskytli pokoj a snažili se jí pomoci postavit se znovu na nohy. Děti byly nadšené z přítomnosti babičky, kterou dosud neznaly. Zdálo se, že rodina je na cestě k uzdravení starých ran.
Nicméně, po několika týdnech začala matka projevovat své staré způsoby. Kritizovala způsob, jakým Caroline vychovává děti, a snažila se jim vnucovat své názory. Napětí v domě rostlo a Caroline si uvědomila, že minulost se opakuje. Po jedné obzvláště vyhrocené hádce, kdy matka zpochybnila autoritu Caroline před dětmi, se Caroline rozhodla situaci řešit.
S těžkým srdcem požádala matku, aby si našla vlastní bydlení. Nabídla jí finanční podporu na začátek, ale zdůraznila, že pro zachování harmonie v rodině je nutné, aby žila samostatně. Matka to přijala s nelibostí, ale nakonec souhlasila. Caroline si uvědomila, že i když je důležité pomáhat rodině, nesmí to být na úkor vlastního štěstí a stability její nejbližší rodiny.
