Mají oddělené hlavy, dvě samostatné osobnosti, ale sdílený trup a jeden společný spodní aparát, včetně pánve i pohlavních orgánů. A co víc – spojuje je jeden krevní oběh.
„Nesnášíme, když o nás lidé mluví jako o jedné!“
„Každá z nás má své doklady, pojištění i názory. Jsme dvě osoby, a ne jedna!“ zdůrazňují sestry, které musí každý den čelit nedorozuměním, předsudkům i nepříjemným otázkám.
Kvůli sdílenému krevnímu oběhu například nemohou pít alkohol bez vzájemné dohody. „Když si jedna dá víno, druhá je opilá taky,“ říkají se smíchem.
Společné tělo, ale odlišné myšlení
Mají odlišný biorytmus, různé zájmy, ale dokázaly si vytvořit komunikaci plnou ústupků a dohody. Pomáhají si – jedna někdy pracuje, zatímco druhá spí. Ale nejvíc jim vadí, když je společnost vnímá jako „kuriozitu“.
„Co bude se mnou, až se vdáš?“
Carmen navázala vztah s Danielem – mužem, kterému nevadí, že na rande půjdou tři. Přesto přiznává: „Je to komplikované. Zamilovala jsem se, ale sex ani svatba nepřipadají v úvahu.“
Sestry sdílejí jeden pohlavní orgán a trpí endometriózou, což znamená nejen bolest, ale i to, že nikdy nebudou mít děti. A přestože mají k sobě velmi blízko, představa svatby by znamenala, že druhá zůstane navždy stranou.
Život ve stínu „jinakosti“
Jejich příběh ukazuje, jak křehká, ale i silná může být lidská identita. „Nechceme být litovány. Jen si přejeme, aby nás lidé respektovali jako dvě samostatné lidské bytosti,“ vzkazují sestry.
A i když čelí nepředstavitelným životním překážkám, stále se usmívají, plánují budoucnost a dokazují, že odlišnost není slabost – ale síla.
